„Do Španělska se mi nechtělo. Je to krásná země, ale není to epicentrum hudebního průmyslu. Pobývat ve Španělsku znamenalo obrovskou oběť pro můj profesní úspěch, nemám tu k dispozici to nejlepší pro uměleckou produkci jako v USA. Příjmy, které mi Španělsko generuje, jsou mizivé, dá se to srovnat třeba s Tureckem nebo Řeckem.“ Tak zněla část nedávné obhajoby kolumbijské zpěvačky Shakiry u soudu v obci Esplugues de Llobregat na předměstí Barcelony. Soudní spor mezi Shakirou a španělským ministerstvem financí česká média příliš nezaujal, ve Španělsku je nicméně předmětem podrobných článků, analýz a infografik. S rozsáhlým textem o aktuální fázi soudního řízení přišel 16. června i přední deník El País. Podle prokuratury vznikla zpěvačce v letech 2011 až 2014 ve Španělsku daňová povinnost, protože v zemi trávila víc než 183 dní v roce, a teď jí kromě pokuty hrozí i vězení. Shakira v té době tvořila pár s fotbalistou FC Barcelona Gerardem Piquém, s nímž má dva syny. Přesto ale trávila podle svých slov víc času na Bahamách, v USA či v Kolumbii: „Byla jsem nomádka, člověk bez kořenů, bez stálosti. Někdy jsem se ocitla ve třech zemích během jediného dne.“ Zároveň tehdy koupila dům na jihu Francie, aby mohla „být Gerardovi nablízku“. Že by španělský stát připravila na daních o 14,5 milionu eur, v každém případě odmítá. Ve své emotivní, osmdesát minut dlouhé řeči argumentovala nejen potřebami vlastní kariéry, ale i láskou ke katalánskému fotbalistovi: „Byla jsem z něj nadšená. Vzpomínám si na let z Marrákeše do Chorvatska. Letěli jsme nad Barcelonou a já jsem požádala pilota, jestli by mohl na chvíli přistát, a to jen proto, abych dala pusu Gerardovi. Byla to ta nejromantičtější věc, jakou jsem v životě udělala. Nevím, jestli mi to daňový úřad započítal jako den strávený ve Španělsku.“ Španělské úřady navíc obvinila z machismu a tradicionalismu: to, že má děti se Španělem, přece nemusí znamenat, že ve Španělsku žila. Úřady ale mají k dispozici údaje o platbách z jejích kreditních karet, které svědčí o opaku. Máme před sebou pozoruhodný střet mezi státní mocí a globální celebritou, který rozhodně přesahuje rovinu pouhého bulváru.
V Bolívii se podle odhadů nachází více než třetina známých světových zásob lithia, žádaného alkalického kovu, který se používá hlavně k výrobě baterií. V nultých letech vláda Eva Moralese dobývání nerostných surovin z velké části zestátnila, těžba na náhorních plošinách And však dosud probíhala jen v malém měřítku. Dne 29. června nicméně agentury přinesly zprávu, že bolivijská vláda podepsala dvě důležité smlouvy – s ruskou společností Uranium One (součást státního koncernu Rosatom) a s čínskou Citic Guoan. Jak téhož dne upřesnil bolivijský deník La Razón, obě společnosti se budou podílet nejen na těžbě lithiové rudy, ale i na jejím zpracování ve dvou nově zbudovaných závodech při celkových investicích 1,4 miliardy dolarů. První z nich má stát u solného jezera Uyuni, druhý v Pastos Grandes blíže chilské hranici. Země by tak měla ročně vyprodukovat až sto tisíc tun uhličitanu lithného. Citic Guoan navíc v Bolívii plánuje investovat i do továrny na výrobu elektromobilů, což by podle listu odstartovalo „skutečnou jihoamerickou průmyslovou revoluci“. Latinskoamerické země – a zvlášť ty chudší, k nimž patří i Bolívie – jsou tradičně exportéry surovin a importéry zboží s přidanou hodnotou, což konzervuje jejich status globální ekonomické periferie. Vznik zpracovatelského průmyslu by tuto pozici mohl proměnit, pravděpodobně však za cenu devastace ekosystémů a území původních obyvatel And. K politickému odkazu bývalého bolivijského prezidenta Eva Moralese patří jak práva Matky Země, tak úsilí o industrializaci, podle všeho ale druhá z obou politik čím dál víc vítězí nad tou první.
Brazílie má 203,1 milionu obyvatel – k takovému výsledku dospěl Brazilský institut geografie a statistiky na základě loňského sčítání lidu. Populace oproti minulému sčítání z roku 2010 narostla o 12,3 milionu osob, přesto jde o výrazně nižší číslo, než se očekávalo, a jak v analýze z 28. června zdůrazňuje deník Folha de S. Paulo, jedná se o nejnižší procentuální nárůst od roku 1872, kdy v zemi proběhl první census. Ještě v prosinci 2022 udávaly průběžné odhady téměř o pět milionů vyšší číslo a prognóza z roku 2021 odhadovala počet obyvatel dokonce na 213 milionů. V žebříčku nejlidnatějších zemí světa se tak Brazílie posunula na sedmé místo, za rychle rostoucí Nigérii. Roční populační přírůstek spadl ze tří procent v roce 1960 na 0,52 procenta v roce 2022. Jedním z faktorů je i vyšší úmrtnost v době pandemie koronaviru, i bez ní by se ale v zemi projevila „demografická tranzice“, která souvisí se změnami životního stylu a ekonomického chování. Rodiny vychovávají méně dětí – nejčastěji dvě – a ženy se rychleji vracejí na pracovní trh. I tak ale počet ekonomicky aktivního obyvatelstva přestává růst. „Moje máma byla z deseti dětí, a právě proto se rozhodla mít jen jedno,“ uvedl pro deník šestatřicetiletý PR pracovník Higor Gonçalves. Sám děti neplánuje, protože by jim podle svých slov nemohl dát tolik péče, kolik považuje za potřebné. Práce ho sice naplňuje, zároveň ale říká, že „dřív jsme měli víc času a pevnou pracovní dobu, dnes ne. S WhatsAppem je to nemožné.“