Druhé město 2022, 64 s.
Sbírka s nepravděpodobným názvem Kikikarantkatr aneb Gazanie 2030 spojuje důmyslnou představivost s vůlí vyprávět téměř pravdivý, šílený a uchvacující příběh, jehož obrysy dráždivě odkazují k etnickým nepokojům na Blízkém východě. Píšu obrysy, protože co se stalo, vyplývá z pouhých útržků široké skutečnosti, z destilovaných obrazů kontextově neurčených situací, z odposlechnutých dialogů a samomluv, z hovorů přes hranici života a smrti, z opsaných e-mailů a esemesek, z citátů v cizích jazycích i hanáckém dialektu (Janáčkova píseň Klekánica podle textu Ondřeje Přikryla). To vše je podáno autorem, který vypovídá v několika úrovních a nadto se vyjadřuje v aluzích: „A proč si to neohlásil profesoru Queneauovi? / Pan profesor byl přece ještě ve třídě. Řekl jsem to Debussymu, ale s Claudem se mi smáli, že kecám, a utekli zase do třídy.“ Hrdina příběhu Jamin přichází na svět v nemocnici, kterou právě bombardují. Z fragmentů jeho dalšího osudu skládáme postupně zprávu o jeho plánech, lásce i neštěstí, o jeho cestách mezi západní Francií, východní Gazanií a zásvětní „zónou“. Zároveň procházíme kulturní pamětí lidstva přes dilemata dějin až k paradoxům jednotlivců. Když Jaminova pařížská přítelkyně Angelina vypráví o tom, jak její brněnský dědeček znenadání opustil židovskou manželku, kterou po celou válku ukrýval, vypráví svým způsobem o nás všech, poznamenaných dědicích 20. století. Gazanie je jedna z těch knih, kde dobrodružství rozumění předčí konečný účinek porozumění.