Galerie moderního umění, Hradec Králové, 16. 4. – 10. 9. 2023
Mary Duras, Milada Marešová či Věra Jičínská – to jsou příslušnice první generace umělkyň, jež se po roce 1918 prosazovaly v nepříznivých podmínkách mužského světa. Do povědomí kulturní veřejnosti se dostaly mimo jiné díky práci historičky umění Martiny Pachmanové, jejímž aktuálním příspěvkem k poznání „ženského umění“ je výstava v GMU v Hradci Králové. Ta představuje život a tvorbu Věry Jičínské (1898–1961), malířky vycházející z kubismu, purismu i neoklasicismu. Setkáváme se zde s jejím zobrazováním krajiny, aktu či tance, se zájmem o lidovou kulturu, s fotografiemi, publicistikou i užitkovými návrhy keramiky. Důraz je kladen na proces legitimizace ženského umění, který má v tvorbě Jičínské podobu znovupřivlastnění si ženského těla v aktech a portrétech těhotných žen, spojujících do té doby (a často i dnes) nespojitelné oblasti erotiky a mateřství. Přestože se v tvorbě Věry Jičínské objevuje z dnešního pohledu problematický dobový zájem o „exotiku“, výstava prezentuje její obrazy Pařížanek z kolonií, Romek či obyvatelek slovenského venkova jako projev sympatií ze strany autorky, která měla s podřízeným postavením osobní zkušenosti. Vystavený zlomek Jičínské etnografické sbírky ale působí neorganicky, spíše jako soubor kuriózních předmětů než svébytné doklady rozvinutých kultur. I přes toto zaškobrtnutí – překvapivé v instituci, která se nedávno kriticky věnovala Kryštofu Kolumbovi – je výstava podnětným příspěvkem k poznání ženské linie umění.