Začátek srpna sváděl k tomu, vytáhnout svetry či termosky na čaj, a tak jsme až příliš rychle zapomněli, jak nám bylo v červenci horko. Mně například velmi. Doma jsem si zvykla zatahovat zatemňovací závěsy, větrat hlavně v noci a po ránu vytvářet průvan. Už několikátou sezónu se bráním tomu, abych si pořídila aspoň větrák. Zabíral by místo a na těch pár týdnů to stejně nemá cenu, říkám si pokaždé a plánuji, že příští rok už si opravdu nechám vyměnit okna, aby lépe izolovala od horka i chladu – přece jen to je efektivnější a hlavně ekologičtější investice než pořídit si domů klimatizaci, jak radila Česká televize. To německá média a politici smýšlejí jinak: už loni ministr pro životní prostředí a průmysl Robert Habeck dovolil na svém ministerstvu zapínat klimatizaci teprve tehdy, pokud teplota v místnosti překročila 26 stupňů. Letos tuto hranici přijaly za svou mnohé další úřady. Ne že by úřednictvu nebylo horko, ale šéfové a šéfky se rozhodli řešit situaci systematicky. Veřejné instituce v celém Německu musí disponovat energetickým plánem – všichni vědí, že peníze utracené za klimatizaci budou v zimě chybět, a tak raději šetří prostředky na zimní otop. Radnice proto instalují žaluzie, mění úřední hodiny, zavádějí siestu nebo odpolední home office. Na městském úřadě v Heilbronnu to prý pojali jako zábavný teambuilding a hecují se, kdo přijde dřív do kanclu, aby za rozbřesku vyvětral. Jinde vymýšlejí systémy umožňující noční otevírání oken, další instituce investují peníze ušetřené za energie do rekuperačních jednotek nebo jiných energeticky šetrných mechanismů, které v létě chladí a v zimě hřejí. Snadná, efektivní, úsporná a ekologická řešení zkrátka existují – stačí je chtít vidět.