Básnická skladba francouzského autora a vydavatele Juliena Ledageillerieho, který se ve své edici zaměřuje na poezii vyděděnců, je úsečná, niterně tělesná a plná bolestivých metafor: „na tisíce střepů / zamžených v žilách / lámou se naše paže / kvůli alkoholu“.
podpírá mrtvého
v uzavřeném prostředí
kostí
plazí se naše čelisti
– ostré
jsou smetiště pravd
plíce zalknuté řečmi o nich
na cáry
bez
perspektiv
nula východisek
pytle zrní nacpané dovnitř čela
cítíme se jako
vagón z kůže vodorovný ke dni
v tunelu
propadlém pod sliby
s námahou dýcháme
zloději nám vzali zuby
to je krize
proděláváme astma
jsme hluší
byly potřeba hřebíky na zavření pytle
na našich hlavách
kde oči staví žebřík korci rýhovaného
srdce
díky příčným mřížím
chudí
nic moc
nemůžeme
už
ven
nikdo nás neslyší
uvnitř
nikdo tam není
pokrývka našich kostí je průsvitná
a
jen
ústa trčí z lidské hromady pneumatik
bez ladu a skladu
ruce za zády
NEBO ruce na zdi
kůra
servaná z
kůry
servaná
DNA slov bez písmen
železná tyč
mezi očima
drží kolonu plačících dětí
i
následky
podle toho
zda hláskujeme
nebo ne
půlku jeho jména než prchne
k jinému tělu
vždycky strana
b
hlasu
vloupáním do srdce
má plnou moc
na ticho malého
těla
ve hmotě
žít v úzkých
na vedení
nervového napětí
v záhybech mokrého prádla bijícího
bez ustání
do hlavy
po třech
směnách
všechno pustit včetně moči
zjizvit
se
drátem
jenže list papíru ucpává
naše žebra
na padrť
chleba
v pohledu silou nás učí
číst a psát
mluvit dělnicky
navzdory skleróze
se snažíme
opakovat
nemůžeme za to
na tisíce střepů
zamžených v žilách
lámou se naše paže
kvůli alkoholu
Z francouzského originálu o. (Decade, Brusel 2017) vybral a přeložil Petr Zavadil.
Julien Ladegaillerie (nar. 1989) je jedním z nejinvenčnějších autorů současné francouzské poezie. Vydal několik básnických sbírek v nakladatelstvích Fissile, Les presses du réel nebo Decade; sám vede edici Pariah, v níž se zaměřuje na vydávání literárních outsiderů.