O cestě, co stála celý život

Bar v New Yorku, čtvrtá hodina ráno. Nad skleničkou tu sedí pozoruhodná trojice, všichni odhadem pětatřicátníci. Žena a muž, oba Korejci, spolu vedou tichý dialog, zatímco druhý muž, Američan, se do jejich rozhovoru nezapojuje, jen smutně sleduje sklenici nebo rozmlouvající. „Jaký myslíš, že k sobě mají vztah?“ ptá se nezúčastněná pozorovatelka zpoza baru. Kamera se přibližuje k tváři ženy sedící mezi oběma muži: povzdechne si a upře na nás dlouhý pohled. Touto scénou snímek Minulé životy otevírá vyprávění o osudovém míjení životních lásek.

Bez klišé, gest a slov

Debut jihokorejsko­-kanadské režisérky Celine Song měl pozitivní ohlasy již při uvedení na letošním festivalu Sundance a následně v hlavní soutěži Berlinale. Jde přitom o nenápadný, subtilní film, který by se na první pohled dal označit nálepkou „romantické drama“. Jeho děj se točí kolem ústřední dvojice: spisovatelky Nory, která v dětství emigrovala z Jižní Koreje do Kanady a později Spojených států, a její dětské lásky, inženýra Hae­-sunga. Děj se dělí do několika pomyslných kapitol, mezi nimiž jsou dlouhé časové prodlevy. Po úvodní scéně se přesouváme o dvacet čtyři let nazpátek a sledujeme protagonisty coby školáky v korejském městě. Následně se vyprávění přenese o dvanáct let dál do budoucnosti, kdy Hae­-sung dokončuje vojenskou službu a Nora začíná v Americe svou spisovatelskou kariéru. Náhodou na sebe narazí na internetu a přes Skype opět navážou kontakt. Vzpomínají na dětství, přemítají o budoucnosti, ale k opravdovému setkání nedojde. Po další dvanáctileté odmlce přijíždí Hae­-sung na návštěvu do New Yorku. Nora je již úspěšnou dramatičkou a žije se svým manželem Arthurem, taktéž renomovaným spisovatelem. Staré rány se otevírají…

Sama zápletka nenabízí příliš nového. Témata odloučení a nenaplněné lásky jsou základem mnoha romantických dramat a při sledování filmu si nelze nevzpomenout například na Linklaterovu trilogii začínající filmem Před úsvitem (Before Sunrise, 1995) nebo na nedávného Nejhoršího člověka na světě (Verdens verste menneske, 2021) Joachima Triera. Skutečná síla Minulých životů ovšem tkví ve způsobu vyprávění, které je oproštěno od klišé a přímočarých ataků na emoce. Rozvíjí se v pomalém tempu a pečlivě sleduje hrdiny. Místo rozmáchlých gest tu vládne všednost a mlčení. Když Hae­-sung po letech navštíví Noru, zcela chápeme pocity a myšlenky obou a ticho, které sdílejí při procházce městem, je výmluvnější než jakákoliv srdcervoucí promluva. Nejsilnější je nakonec jejich nonverbální komunikace. Zásluhu na tom má i skvělé obsazení filmu. Celine Song vsadila na zkušené, ale neokoukané herce. Noru hraje Greta Lee, známá zejména ze seriálů Ruská panenka (Russian Doll, 2019–2022) a The Morning Show (od 2019), Hae­-sunga ztvárnil Teo Yoo, který zaujal svým výkonem už v Létě (Leto, 2018) Kirilla Serebrennikova.

Odloučení

Minulé životy ale rozvíjejí i druhou rovinu, týkající se ztráty původní domoviny a odtržení od korejské kultury. Hae­-sung je pro Noru připomínkou toho, jak by její život mohl vypadat, kdyby s rodiči zůstali v Koreji a neemigrovali do mnohonárodnostního, ale anonymního New Yorku. Na začátku jejího skypování s Hae­-sungem ostatně stojí touha vrátit se do minulosti, když vyhledává bývalé spolužáky na internetu. Její snaha udržet si spojení s původním domovem se odráží v mnoha detailech, například když manžela Arthura učí korejsky. Při jejich prvním setkání mu vykládá o filosofii in­-yun, podle níž se osudy dvou lidí propojují skrze mnoho minulých životů. Své vyprávění o tradičním korejském učení ale uzavírá pragmaticky: „To jen říkají Korejci, aby někoho svedli.“ Jak poznamená jedna z dramatiček, jejíž dílo Nora hodnotí: „Některé přechody stojí víc než jiné. Za některé přechody platíte celým svým životem.“ Celine Song ve svém debutu o těchto osudových proměnách vypráví subtilně a civilně. Její variace na klasické romantické zápletky je plná drobných a něžných náznaků, za nimiž však tím více cítíme bolest.

Autor je filmový publicista.