Academia 2023, 149 s.
Biolog a filosof Stanislav Komárek se po delší odmlce navrátil k beletrii a vydal životopisný román o našem předním barokním učenci Bohuslavu Balbínovi. K psaní heuristicky náročné prózy jej přiměla komentovaná česká verze Balbínova spisu Liber naturalis, na níž se podílel. Kniha se skládá z pětačtyřiceti krátkých kapitol, které chronologicky mapují Balbínovy životní peripetie od narození v roce 1621 do smrti roku 1688. Nezúčastněný narátor vypráví v minulém čase a i v jiných ohledech lze konstatovat, že přistupuje k biografickému románu tradičně, bez jakékoliv inovace. Z příběhu je patrné, že si o dané době nastudoval kdeco, neboť se mu podařilo vytvořit vskutku plastický obraz doby třicetileté války a raného baroka v českých zemích. Obzvláště si libuje v předávání svých znalostí o tehdejších válečných poměrech a pravidlech jezuitského řádu. Neopomene přitom zdůraznit rozdíly oproti dnešní době. Jindy naopak hledá nepříliš adekvátní paralely. Komárkova polyhistoričnost, kterou mu jistě mohou mnozí akademici závidět, se oproti předchozím románům stává poněkud úmornou a překlápí se do roviny poučování. Zatímco ve starších fiktivních či autobiograficky motivovaných prózách to byly spíše úsměvné či ironické exkursy, v historické próze má autor možnost předvádět naplno své opulentní vědomosti, a román je tak zahlcen nejrůznějšími fakty. Protagonistův životní příběh zde slouží jako námět pro fresku ze 17. století, člověka z masa a kostí se mu však vytvořit nepodařilo.