Přeložila Jarka Vrbová
Prostor 2023, 160 s.
Novela Rybářská chata se odehrává v jižním Norsku u jezera, kam na týden odjíždí čtyřicátník Jon se svým strýcem Ivarem, jenž se rozhodl mu jezero Storsenn přenechat. Ivar během společného lovu pstruhů pronáší „hluboké myšlenky“ divočinou prověřeného muže a vytváří křečovité analogie mezi rybami a lidmi. Přestože je Jon nebere úplně vážně, skrze krátké věty a shrnující konstatování se zde buduje dojem předávání jakési přírodní filosofie, zenové prostoty založené na uměřeném životě, vnitřní stabilitě a neměnných tradicích (vztahovaných nejen k množství ulovených ryb, ale třeba i k parkovacímu místu). I když se neukotvený učitel a muzikant nechá od staršího muže peskovat, má k jezeru přirozený vztah a veslování ani práce mu nevadí, takže nedochází k žádnému literárně funkčnímu dilematu nebo konfliktu. Postavy prostě vedou banální řeči a trousí pseudomoudra („Dělat dobrý umění a zároveň ovládat umění žít. Ovládat nástroj a ovládat hru života“; „Být svobodný znamená řídit si věci sám, anebo se nechat unášet proudem jako teď“) a na začátku nastavená situace – poučující Ivar a pasivní, poddajný Jon – se během vyprávění nemění. Nejedná se o iniciaci, muži k sobě nenacházejí cestu, ale nedojde ani k očistné roztržce. Stein Torleif Bjella nevyužívá ani poetického potenciálu jezera a krajiny, jazyk zůstává plochý a závěrečné odhalení rodinného tajemství a patetický dodatek v podobě naplněné osudové lásky jen potvrzují, že Rybářská chata je novela plytká a neinvenční.