Druhé město 2022, 264 s.
Štěpán Kučera se ve své nové knize přesouvá od literárních parafrází a exotických dálav do nejbližšího a nejdůvěrnějšího prostoru – svého rodiště Jablonce nad Nisou. Portrét města v sudetských kopcích je seskládán z mnoha žánrů: cituje novinové články i dobové básně, čerpá z kronik, vlastivědných knih i vzpomínek pamětníků nebo tvoří stručné scénáře možných děl podle skutečných událostí. Shrnuje, kterak se český Jablonecz ze 14. století proměnil na Gebeluncz a Gablonc a z nehostinného podhůří se díky sklářskému a bižuternímu průmyslu stala „rakouská Kalifornie“ nebo „Paříž severu“. Severoameričtí indiáni dávali za jablonecké korálky nesmyslné sumy, africké dívky jimi vyšívaly milostné dopisy a náramky zvané bangle byly oblíbené mezi indickými ženami. V Jablonci potkáváme Buffalo Billa, úředníka Úrazové pojišťovny dělnické Franze Kafku, jizerskohorské básníky, dobrodruha Gustava Ginzela či entomologa Marcela Safíra, o němž napsal Miloslav Nevrlý Cestovní zprávu čarodějova učně. Bohatství a světový věhlas měly i svou odvrácenou stranu: chudé dělníky, nemoci z povolání a katastrofální pracovní podmínky. Ačkoliv některé momenty působí humorně, při četbě často mrazí. Mikrohistorie města totiž odráží velké události 20. století, které jsou nezřídka tragické. Kučera zprostředkovává atmosféru národnostních třenic mezi Němci a Čechy, události obou válek, provoz koncentračních táborů a jejich využití po roce 1945, zklamané naděje z osmašedesátého a rychlé rozčarování ze sametové revoluce. Je to literární pocta městu, jeho stručné dějiny i netradiční průvodce jizerským podhůřím.