„Tak si vyber: fašismus, nebo nacionalismus?“ dělá si legraci Alexis, který je botanik a nemá daleko k ultralevicovým hnutím. Trochu přehání, ale ne zas tak moc. Půlka francouzské populace má ještě v hlavě svou volbu „menšího zla“ při loňských prezidentských volbách, v nichž Emmanuel Macron „o prsa“ porazil Marine Le Pen. Staronový prezident se tak udržel v úřadu, přestože během svého prvního funkčního období mnohé své přívržence zklamal sociálně necitlivou politikou. Další volby budou až za čtyři roky, už teď se ale začínají hlásit zájemci o trůn. V polovině srpna svou kandidaturu připustil současný ministr vnitra Gérald Darmanin. Politik, kterému za poslední roky, kdy si drží palác Beauvau, stouplo sebevědomí do astronomických výšek, sice v červenci ostrouhal, když nebyl jmenován novým předsedou vlády (Élisabeth Borne měla namále, nakonec si ale premiérské křeslo udržela), rychle se však oklepal a představil svůj ambiciózní plán. Ministr proslulý až obsedantní láskou ke všem typům policejních složek je pro většinu svých odpůrců hlavní příčinou zvyšujícího se násilí a hlavně dramatického nárůstu používání střelných zbraní ze strany policie. Sám Darmanin nemá k násilí daleko: v minulosti byl obviněn ze znásilnění a z toho, že si vynutil sex za protislužby. Obvinění ho sice zprostili, nicméně pro feministické kolektivy, jako je třeba Nous Toutes, nadále zůstává agresorem. Chráněnec Emmanuela Macrona se dočkal podpory i od podobné nátury, bývalého prezidenta Nicolase Sarkozyho. „To je úroveň!“ valí oči Alexis. „Jen si to představ: ve druhém kole Darmanin versus Le Pen! To bude horor!“