Houbovitost

Ačkoli si veřejnost, a zvláště ta česká, spojuje houby s voňavými kloboučky křemenáčů či lišek vykukujících v lese zpod listí, život hub se odehrává především v undergroundu. A pro existenci života na zemi jsou navíc daleko důležitější ty houby, které žádné chutné plodnice netvoří. Jedná se o organismy, jež vytvářejí komplexní mykorhizní sítě, ve kterých si s rostlinami (nejen stromy) vyměňují klíčové živiny. Rostliny houbám posílají uhlík, houby rostlinám fosfor a dusík z půdy. Na této mykorhize je podle současných znalostí závislých více než osmdesát procent všech rostlin, včetně těch, které na denní bázi konzumují lidé.

Mykorhiza se v posledních letech stala jakousi modelovou formou života spočívající ve spolužití. Z hlediska mykorhizy nemá valného smyslu přemýšlet o individuálním organismu. Do popředí naopak vystupují konstitutivní propojení, sítě života procházející napříč škálami mikro­- a makrosvěta, viditelného a neviditelného. Tuto houbovitou ontologii dnes studují nejen mykologové, ale také evoluční biologové, přemýšlejí nad ní filosofové, etnograficky ji sledují antropologové i některé heretické socioložky. Psychiatři se pak vážně zabývají účinky psychoaktivních hub na lidské vědomí, které směřují k podobnému rozvolnění pevných hranic jednotlivých organismů a jejich jáství jako podzemní mykorhizní sítě.

Skrze popularizující psaní Merlina Sheldrakea a dalších začala houbovitost prorůstat i do populární kultury a imaginace. Ohlas přitom nachází hlavně u levicové, ekologicky orientované části společnosti. Houbovitost zahrnuje symbiózu, kolektivitu a dobře na první pohled odpovídá i biocentrickému sentimentu, který se dnes rodí v kontextu probíhajícího klimatického a ekologického rozrušení planety. Dobře koresponduje i s postmoderními tezemi o smrti autora.

V podzemí autorství (textu či patentu) se rozkládá myšlení houbovité povahy, kdy nasáváme a vzájemně metabolizujeme myšlenky, nápady a formulace druhých bez možnosti určit jejich primární zdroj. I tento text tak vyrůstá z dlouhodobých rozmluv o houbách (i občasného houbaření) s Lukášem Senftem, kterému vedu disertaci na téma houbařských společenství. Houby jsou navíc sympatické svým nezřízeným rozmnožováním, které probíhá pohlavně i nepohlavně: určitě nežijí v žádných spořádaných nukleárních rodinách, které by konzervativní aktivisté a aktivistky rádi viděli jako základ veškerého, nejen lidského života.

Dříve než ale plně propadneme houbovitosti jako předobrazu planetární ontologie života, neřkuli normativnímu eticko­-politickému vodítku pro lidské chování, měli bychom si přečíst pár studií, které se mykorhizou detailně a s využitím nejnovějších zobrazovacích metod zabývají. Evoluční bioložka Toby Kiers a její tým se zaměřují na strategické chování hub v mykorhizních propojeních. Zjišťují, že houby rozvinuly řadu mechanismů, jimiž umenšují schopnosti rostlin získávat potřebné živiny přímo z půdy, čímž zvyšují jejich závislost na dodávkách živin od hub. Houby si tak vynucují dodávku uhlíku ze strany rostlin. Jeden z jejich experimentů byl zaměřen na houby distribuující živiny mezi dvě rostliny, z nichž jedna je podvyživená. Právě k ní houby směřovaly více živin, nikoli však ze soudružství, soucitu či altruismu, ale protože s rostlinou v nouzi byly schopny vyobchodovat vyšší dávky uhlíku. V jiných mykorhizních vztazích lze zase pozorovat zotročení půdních hub rostlinou, konkrétně v případě orchidejí.

Aby Kiers a její spolupracovníci chování hub pochopili, četli prý práce o nerovnosti z pera ekonomů. „Naše skupina testovala v podzemí Pikettyho myšlenky týkající se nerovností – a houby nás (znovu) překvapily,“ tweetovala Kiers v roce 2021. Kiers nelze podezírat z toho, že by houby a houbovitost zavrhovala, naopak se je snaží aktivně podporovat a chránit. Před pár lety založila Společnost pro ochranu podzemních sítí (Society for the Protection of Underground Networks). Iniciativa, v jejímž poradním sboru figurují Merlin Sheldrake, Jane Goodall nebo Michael Pollan a která si mimo jiné zakládá na inkluzivní spolupráci s lokálními komunitami, usiluje o mapování a ochranu mykorhizních sítí jakožto zásadních činitelů při regulaci planetárního klimatu a ekosystémů.

Houbovitost je kvalita, která nás prorůstá, vyživuje, ale nespasí. Příroda nikdy neposkytuje modely pro lidské chování, které by bylo možné jednoduše následovat. Mimolidský svět je stejně komplexní, ambivalentní a mnohdy drsnější než ten lidský.

Autorka je socioložka.