Museum Kampa, Praha, 15. 7. – 5. 11. 2023
Výstava životního díla malíře a grafika Lubomíra Přibyla (nar. 1937) v Museu Kampa by byla pravděpodobně další z tradičních retrospektiv zavedeného autora, kdybych si ji trochu neozvláštnil. Vzhledem k tomu, že je výstavní prostor rozdělen do dvou pater, je možné si autorovu dráhu projít od nejnovějších děl po nejstarší a zažít ji skutečně jako doslovné ohlédnutí v čase, jako se to nedopatřením podařilo mně. Přibyl si našel svůj jedinečný a jasně rozpoznatelný styl už v šedesátých letech a od té doby jej pečlivě promýšlí a v nejrůznějších podobách variuje. Proto může být pro neznalého či jen částečně poučeného návštěvníka cesta proti proudu času překvapivá. Přibylova tvorba dlouho působí jako klidně plynoucí řeka bez přítoků, a najednou se dostanete do míst, kdy je její rameno užší i členitější a je napájeno potoky a říčkami. Precizní prostorové strukturální obrazy, které Přibyl konstruuje na provrtaných deskách s pomocí provazu – svá díla tak technicky „nemaluje, ale dělá“, jak vystihl v monografii z roku 2006 Jiří Valoch –, najednou působí bohatším dojmem, když zjistíme, že v jejich počátcích na začátku šedesátých let stál silný zájem o elektromagnetické jevy a předcházely mu grafické tisky přímo pracující s provazy a látkami nebo klasickým způsobem malované abstraktní obrazy, inspirované pravěkým uměním. Retrospektiva v Sovových mlýnech sice nepřináší žádné převratné objevy, dobře ale přibližuje prameny Přibylovy tvorby. Díky nim lze pod povrchem nejznámějších autorových prací tušit bohatost experimentů a hledání.