#mohlasizatosama?

Dospívající Anna je úspěšná influencerka. Ve videích na YouTube poučuje mladé dívky o vztazích a z fotek na internetu se směje na zástupy fanoušků. Najednou ale zmizí, na jejím kanále nepřibývá obsah a profily na sociál­ních sítích mlčí. Když hrdinka Nina najde Anninu provokativní fotku v telefonu svého otce, vydává se sama pátrat.

Tak se rozbíhá zápletka thrilleru #annaismissing, který podle námětu Adama Sedláka (Domestik, Banger) natočil Pavel Soukup, jeden z autorů websérie #martyisdead (2019). Ta byla oceněna Českým lvem i mezinárodní televizní cenou Emmy. Tam, kde seriál zaměřený na kyberšikanu působil spíše jako hodina primární prevence, se filmové novince explicitnost školní lekce daří opustit. Do popředí staví zejména detektivní linku, ani tak se ale zcela nezbavuje apelativních pouček ohledně bezpečného pobytu na síti. Film se nenápadně pokouší upozorňovat na to, jak hrozivým místem virtuální svět dokáže být. Dozvídáme se mimo jiné, jak snadné je vystopovat IP adresu, sledovat něčí zařízení nebo dohledat zdánlivě odstraněné fotografie.

Technologie jsou tu zastoupeny prakticky vždy jako původce něčeho zlověstného. Online je sice každý, zároveň jde o prostředí plné nástrah. Ti, kteří sítě užívají bez rozmyslu, na to doplatí, a ti, kteří na bezpečnost myslí, jsou pak obětí škod těch nezodpovědných. Naopak ústřední pouták celého projektu, tedy Annina kariéra internetové influencerky, tu není rozvíjen nad rámec premisy.

Postava na jeden díl

Snímek má po své kinopremiéře vyjít také jako minisérie, což zůstává bolestivě patrné i z filmové verze. Do téměř dvouhodinové stopáže neustále přibývají osoby, které splní svůj účel a následně zmizí. Nebo chvíli vyčkají kdesi v pozadí, aby děj znovu posunuly ze slepého místa. Přehlídka postav, které nesmějí chybět v žádné detektivce, se skládá ze žárlivého expartnera, záhadného milence, zhrzené manželky (u té je jednorozměrné vyobrazení obzvlášť škoda, protože ji hraje výborná Barbora Bočková) a dalších epizodních rolí, jejichž jediným účelem je svést diváka ze stopy. Samotné rozuzlení přitom z těchto předem nastíněných indicií téměř nevychází.

Sugestivní hudba a třesoucí se kamera dohromady sice podněcují napětí, to se ale následně ztrácí v neukotveném vyprávění. Scény „seriálově“ končí dramatickým potemněním obrazovky uprostřed akce, aby nalákaly na sledování další epizody. Retrospektivy postupně odhalují, co se děje mimo hledáček kamery, a tvůrci dávkují momenty, na které si sledující musí počkat do příště. Co by snad mohlo fungovat v seriálové formě, tady nemilosrdně pohlcuje celovečerní formát, v němž vyniknou chyby a nedotaženosti.

Jediná z postav, jež se vymyká stereotypu, je nebinární Robin (Magdalena Čečo), která chodí s Ninou a pomáhá jí s objasněním případu. V ději sice nehraje zásadní roli, minimálně na poli českého filmu je ale už její existence příjemným posunem. Také Nina je v podání Alexandry Vostrejžové uvěřitelná coby dospívající dívka, která často dříve jedná, než přemýšlí. Snaha přiblížit se prožívání a chování mládeže ve filmu přesto povážlivě skřípe. Rozhovory složené z mixu češtiny a angličtiny připomínají spíše parodii na to, jak dnešní generace doopravdy mluví. Pokusy o používání hashtagů a internetových trendů přímo jako součást replik pak působí vyloženě směšně, což nedokáže zachránit ani autentický výkon hlavních hereček.

Co lze říct bez úmyslu

Nejproblémovější postavou se pak stává ta, okolo níž se veškeré dění točí. Pohřešovaná internetová hvězda Anna je tajemná jako Laura Palmer ze seriálu Twin Peaks a nebezpečně krásná jako hollywoodská femme fatale. Situaci má vždy pevně v rukou a lidmi okolo sebe bezmezně manipuluje. Jenže tvůrci jako by zapomněli, že jí je pouhých patnáct. „Pokud se Anně něco stalo, pak si to zasloužila. Anna je svině,“ prohlásí v emotivním momentu jeden z mužů jejího života. A přestože film ve svých soudech nikdy takto explicitní není, podtón viny se kolem zmizelé vynořuje ne­­ustále. Stylizace herečky Viktorie Vítové do vyzývavé zrzavé lolitky s rudými rty vyloženě vybízí k tomu, aby jí muži padali k nohám. Patnáctiletá dívka si s nimi zkušeně hraje, oni jsou vlastně bezbrannými oběťmi. Anna iniciu­je kontakt a následně musí za své činy zaplatit. Muži okolo ní sice dělají chyby, ale influencerka je ta, která „si začala“. A ačkoli muži v příběhu nejsou bez viny, jednoduše nedokážou odolat Anninu sofistikovanému kouzlu. Anna jim navíc paradoxně škodí nejen svými činy, ale hlavně svým zmizením.

Hlas poukazující na absurditu celého vnímání její osobnosti v thrilleru sice zazní, je to ovšem pouze jednou, navíc z úst ženské postavy. Ve srovnání se zbytkem filmu, ve kterém je nejnebezpečnějším elementem v životech spokojených otců a manželů ve středních letech nedospělá dívka, je ale několik minut racionality skutečně málo. Jako by film odmítal možnost, že patnáctiletá dívka si za to ani zčásti nemůže sama.

Autorka je filmová publicistka.