Nejdiskutovanějšími texty na ruských sociálních sítích byly nejspíše materiály týkající se Jeleny Kosťjučenkové. Teprve pětatřicetiletá novinářka dnes již zakázaného listu Novaja gazeta toho má za sebou víc než dost. Slávu jí získaly reportáže z prostředí banditů, prostitutek, ale třeba i brutálních léčeben pro mentálně postižené. Vždy působila, jako by neměla pud sebezáchovy, a do všeho šla naplno. Byla jednou z úplně prvních ruských žen, která se otevřeně hlásila k lesbické orientaci, což v machistické ruské společnosti není nic jednoduchého. Hned na začátku války se dostala do okupovaného Chersonu, tam zjistila, kde je věznice, v níž jsou vyslýcháni a mučeni Ukrajinci, posbírala jejich svědectví, následně obešla ruské checkpointy a opět se vrátila na území kontrolované kyjevskou vládou. V posledních měsících o ní ale nebylo příliš slyšet. Důvody vysvětlila v článku s titulkem „Chci žít. Proto píšu tento text“, který vydal server Meduza 15. srpna. Popisuje v něm, jak se po Chersonu chtěla dostat do obleženého Mariupolu. Ovšem z několika stran se dozvěděla, že už na ni čekají, na všech checkpointech jsou její fotografie a že kadyrovci, čečenští bojovníci, kteří měli na Kosťjučenkovou již dlouho spadeno, mají rozkaz ji zabít. Nakonec se musela usadit v Německu, kde se ji však někdo pokusil otrávit. Vyšetřovatel jí pořádně vyčinil, že se neobrátila okamžitě na policii: „Štvete nás. Přijedete a myslíte si, že jste na prázdninách. Nikdo neuvažuje o tom, že by si měl dávat pozor. Přitom tady jsou politické vraždy. Působí tu ruské tajné služby. Bohorovnost vaše i vašich kolegů je neuvěřitelná.“ Kosťjučenková píše, že ve skutečnosti věděla, že být novinářkou není úplně bezpečná profese. Ostatně v době, kdy působila v Nové gazetě, byli zavražděni čtyři její kolegové. „Věděla jsem, že novináře zabíjejí, ale nechtěla jsem myslet na to, že mohou zabít i mě. Z takových myšlenek jsem byla zhnusená a cítila stud a únavu. Bylo mi protivné přemýšlet o tom, že existují lidé, kteří si přejí moji smrt. Styděla jsem se o tom mluvit i s blízkými lidmi, tím spíše ne s policií… Chci, aby moji kolegové, přátelé, novináři a aktivisté byli opatrní. Aby byli opatrnější, než jsem byla já. Nejsme v bezpečí a nebudeme v bezpečí, dokud se v Rusku nezmění politický režim. Naše práce přibližuje jeho konec a on se brání. Jestliže se vám náhle udělá špatně, nevytěsňujte myšlenku na otravu, řekněte o všem lékařům. A pokud už se to stalo, řekněte to investigativcům z Insideru. Oni hledají ty, kteří se nás snaží zabít,“ dočteme se v její otevřené zpovědi.
Kosťjučenková naráží na kolegy ze serveru The Insider, kteří ve spolupráci se skupinou Bellingcat vydali 16. srpna materiál „Už ne novičok: co víme o nové vlně otrav novinářů a aktivistů v Evropě“. Kromě případu Jeleny Kosťjučenkové popisují i otravu novinářky Iriny Bablojanové, k níž došlo v gruzínském Tbilisi. Třetím případem je otrava aktivistky Natalie Arno z května loňského roku v Praze. Arno je šéfkou nadace Free Russia Foundation, jež kromě jiného lobbuje u západních vlád za to, aby zpřísnily sankce vůči představitelům kremelské elity. Takže si lze snadno představit, že z pohledu Moskvy se jedná o vlastizrádce. Ostatně zakladatel organizace Vladimir Kara-Murza byl nedávno v Rusku odsouzen na dvacet pět let vězení. „Druhého května 2023 se Natalia Arno zúčastnila neveřejného a neoznámeného setkání v Praze. V půl osmé večer se vrátila do hotelu Garden Court a zjistila, že dveře jejího pokoje jsou otevřené. Z pokoje se nic neztratilo, vše vypadalo stejně, jen v něm byl cítit cizí parfém. Na recepci jí řekli, že nejspíše dveře zapomněla zavřít pokojská, a slíbili, že to zjistí. V pět hodin se Natalia probudila obrovskou bolestí.“ Ráno odlétala do Washingtonu, a tak se na lékaře obrátila až ve Spojených státech. Ti jí řekli, že byla otrávena nějakým nervovým jedem.
Autoři článku píší, že normálně by text vydali až v okamžiku, kdy by se podařilo odhalit pachatele, jako to udělali třeba v případě otravy Alexeje Navalného nebo skupiny důstojníků FSB, kteří se snažili trávit ruské opozičníky. „Ale v tomto případě se redakce po konzultacích s oběťmi rozhodla zveřejnit zjištěné údaje, abychom varovali aktivisty a novináře, kteří odjeli z Ruska před existující hrozbou. Mnozí z těch, kteří emigrovali z politických důvodů, se v zahraničí přestávají starat o svou bezpečnost a stávají se lehkou kořistí ruských tajných služeb. Kromě toho oběti otravy často dlouho nechápou, co se jim přihodilo, a když se obrátí na lékaře, tak obvykle již nelze v krvi zjistit stopy toxinů,“ vysvětlují autoři textu.
V polovině srpna byla ve městě Velikije Luky na území závodu Mikron slavnostně odhalena osmimetrová socha sovětského diktátora Josifa Stalina. Posvětil ji místní pop. Podle historika Alexandra Soldatova jde o součást nového kultu Josifa Džugašviliho, který má výrazně náboženský, až okultní rozměr. V eseji „Josif Křtitel: Jak se rodil religiózní stalinismus“, publikovaném 21. srpna na serveru Novaja gazeta, historik píše: „Stalina ve Velikých Lukách ‚posvětil‘ duchovní Antonij Tatarincev, jenž vyjádřil vděčnost vůdci za ‚množství nových ruských mučedníků‘, kteří byli na jeho rozkaz popraveni. Vždyť jejich modlitby ‚nyní obrozují Rusko‘. Podle této logiky by mohli být za zásluhy o pravoslaví oceněni třeba Jidáš nebo Pilát Pontský.“ Sochu zaplatil fond, který v podstatě tvoří lidé ze speciálních jednotek Alfa, spadajících pod tajné služby FSB. Podle jejich webových stránek je vztyčení sochy součástí projektu „Generalissimus Stalin. S námi je Bůh i Stalin“.