Bez práce nejsou komiksy

V drtivé většině jde o nekvalifikovanou, rutinní a nepříliš zajímavou práci. Přesto je první letní brigáda pro řadu dospívajících zážitkem podobným iniciačnímu rituálu – prvním důkladným pohledem do světa pracujících dospělých. Podobně formativní charakter mívá i práce, kterou si v mnoha západních zemích musejí hned po promoci hledat zadlužení absolventi, aby umořili takzvané studentské půjčky. O tom, že v takových případech nejde o procházku růžovým sadem, vyprávějí autobiografické komiksy zavedených kanadských kreslířů Guye Delislea a Kate Beaton. Zatímco Delisle se v knize Factory Summers (Léto v továrně) ohlíží za sezónní výpomocí v papírně, kde pracoval na sklonku puberty, Beaton se ve výpravných memoárech Ducks. Two Years in the Oil Sands (Kachny. Dva roky na ropných polích) vrací k traumatům z doby své práce v šovinistickém a bezohledném prostředí pracovníků těžařské společnosti, do které nastoupila, aby co nejrychleji splatila univerzitní dluh.

Exotika továrny

Québečan Guy Delisle je původní profesí animátor, v uměleckém světě se však etabloval díky svým komiksovým cestovním deníkům. Své zážitky z působení v animátorských stu­diích v Číně a Severní Koreji a následně z pobytů v zemích, kam provázel svou ženu pracující pro Lékaře bez hranic, přetavil v autobiografické kreslené črty plné unikátních vhledů do života kulturně i politicky diametrálně odlišných společností: Šen­-Čen. Cestovní de­ník z Číny (2000, česky 2009), Pchjongjang. Výlet do Severní Koreje (2003, česky 2009), Barma (2007, česky 2011) a Jeruzalém. Rok v rozděleném městě (2011, česky 2013). De­­lisle se zde ukazuje jako nestranný pozorovatel s citem pro vystižení všednodenních situací a rozmanitých projevů kulturních odlišností.

Tuto schopnost zužitkoval i ve svém zatím posledním komiksu Factory Summers, ve kterém se poprvé ohlíží za dobou svého dospívání a počátky kreslířské dráhy. Odlišnou kulturu, pod jejíž povrch se snaží proniknout, zde namísto exotické destinace představuje prostředí quebecké papírny, kde šestnáctiletý Delisle nastupuje na svou první letní brigádu. Specifika směnného továrního provozu i ovládání mnohasettunové mašinerie vyrábějící obří role papíru si mladík osvojí brzy, větší oříšek však představuje proniknutí do dělnického kolektivu. Jedním ze stálých zaměstnanců papírny je i jeho otec, kterého však v práci takřka nepotkává – na rozdíl od řady továrních mazáků, kteří nemají sezónní pracovníky příliš v oblibě. Coby introvert se zálibou v knihách a komiksech zůstává Delisle v mužském prostředí outsiderem.

Černobílá kresba s komplementární žlutou sugestivně zachycuje atmosféru výroby: kouř z továrních komínů, nepřetržitý chod papírenské linky, zautomatizované grify zkušenějších kolegů, nudu nočních směn a vůbec zvláštní poetiku obří továrny v pozdně viktoriánském slohu, jež se tyčí se na kraji Quebecu nad řekou Saint­-Charles. Právě bezeslovné chvíle ustrnutí nad industriální krásou tvoří ostatně nejhezčí momenty celého komiksu, v jehož závěru získá Delisle práci v animátorském studiu a s letní brigádou v papírně se jednou provždy loučí.

Umořit dluh

Kate Beaton je ve světě devátého umění známá především svým webkomiksem Hark! A Vagrant (Slyšte! Pobuda, 2007–2018), jehož prostřednictvím vysílala do světa jednoduché, ale o to trefnější stripy čerpající z historie, literatury, popkultury i politiky. Její sečtělý, ale břitký humor skvěle balancuje mezi trapností a genialitou – třeba když poukazuje na nečekané souvislosti mezi antickou tragédií a módní policií, na hipstery během napoleonské éry nebo skutečné motivace postav románů Velký Gatsby či Na větrné hůrce.

Grafická novela Ducks, která se stala knihou roku 2023 v celonárodní soutěži Canada Reads, je autorčiným prvním autobiografickým dílem. Beaton v ní bez příkras zachycuje své dvouleté působení na ropných polích v Albertě, kde se ocitá kvůli potřebě co nejrychleji splatit vysokoškolskou půjčku. Opustí proto idylickou krajinu svého dětství na ostrově Cape Breton na východním pobřeží Kanady a rovnýma nohama skočí do světa vykořeněné práce daleko od domova. V nepřívětivém, převážně mužském světě ropných vrtů se coby jedna z mála žen okamžitě dostává do centra pozornosti. Takřka denně slyší na svou adresu sexistické narážky a čelí chování hraničícímu s obtěžováním i nepřetržitému mansplainingu. Několik alkoholových večírků pak vyústí v řadu traumatických zážitků. Se svými požadavky na zjemnění často nepokrytě misogynních vztahů na pracovišti u nadřízených příliš nepochodí a se svými zkušenostmi z prvního roku na ropných polích se nakonec svěří až své starší sestře, která do Alberty za prací přijede také.

Následně si hrdinka frustrovaná z toxického pracovního prostředí dá na rok pauzu a najde si práci v mořském muzeu v Britské Kolumbii, během níž začne publikovat své komiksové stripy. Kontrast mezi tvrdou těžařskou prací a uhlazeným prostředím kaváren, knihoven a muzeí působí zpočátku jako sen. Z tohoto snu je však nucena se probudit a kvůli stále neumořenému dluhu se vrátit zpátky do Alberty. Z nenáviděné práce a okovů bankovní půjčky se vymaní až po dalším roce.

Jednoduchá kresba v tónech šedé a modré většinou nese dialogové scény, autorka však zvládá rozšířit svůj záběr o velkoformátové přírodní scenerie, ať už při vzpomínkách na domovské pobřeží, nebo při sledování polární záře na albertských písečných polích. Němá krása těchto obrazů slouží v komiksovém frázování jako předěl – nádech a výdech před další studenou sprchou pracovní reality.

Zatímco Factory Summers Guye Delislea je v zásadě nevinným vzpomínáním na prázdninovou brigádu, Kate Beaton se v Ducks dotýká řady zásadních a stále palčivých problémů, většinou tak či onak souvisejících se sexismem a toxicitou takřka výlučně mužského pracovního prostředí. Její komiksové memoáry rozhodně nejsou cílenou obžalobou, velmi přesně však pojmenovávají nerovnosti, kterým jsou ženy nuceny čelit takřka v každé práci, nejen v těch považovaných za doménu mužů. Mile působící kreslená forma závažnosti tohoto sdělení nic neubírá – možná právě naopak.

Autor je publicista.