Přeložil Jan Petříček
Maraton 2022, 344 s.
„Pro zbytek světa to byl jen jeden lokální konflikt z mnoha; pro nás to byla potopa,“ vzpomíná historik Adam, vypravěč románu libanonského spisovatele Amina Maaloufa, na tamní občanskou válku, před níž utekl do francouzského exilu. Po desetiletích se do rodného Libanonu vrací za umírajícím „bývalým přítelem“ Murádem, který v zemi zůstal, poskvrnil se a nechal se zkorumpovat. Murád umírá dřív, než se stihnou setkat, Adam ale zůstává a vzpomínky na dlouho zapomenuté mládí, lásky a přátele v něm s nečekanou silou ožívají. Melancholie, kterou v něm vyvolávají, se mísí s pochybnostmi, zda měl „pravdu“ ten, kdo odešel, nebo ten, kdo zůstal. Knihu tvoří Adamovy deníkové záznamy dávných vzpomínek a nových shledání s proměněnými přáteli, která na rozdíl od neuskutečněného setkání s Murádem nejsou deziluzivní. Hérakleitovská nemožnost návratu je tu otupena možností prožít vzpomínky i znovushledání radostně. Sám Maalouf emigroval stejně jako jeho hrdina do Francie a Zbloudění je přinejmenším v rovině úvah o právu na odchod a povaze vztahu k dávno opuštěné zemi, kde člověk zanechal mládí, své blízké i část sebe sama, autobiografickým románem. V lecčem připomene některá kunderovská témata a do jisté míry i Kunderův styl – oba autoři mimochodem přesídlili do Francie v téže době. Adamova dilemata jsou sice svým konkrétním obsahem jiná, ale jejich základní forma – zůstat, nebo odejít, udržet se čistý, nebo se pošpinit – se podobá těm, která důvěrně známe i z československé reality sedmdesátých let.