Až do zrůdného teroristického útoku Hamásu na Izrael nebylo zřejmé, že v Česku je tolik odborníků na a izraelsko-palestinský konflikt. Přinejmenším na sociálních sítích se mohlo zdát, že dějiny Státu Izrael stejně jako arabistiku sajeme spolu s mateřským mlékem. Vlastně by bylo pěkné vidět zrovna u Čechů takové zaujetí a solidaritu, kdyby zároveň neplatilo, že Izraelci či Palestinci nám slouží hlavně jako projekční plátno našich domácích kulturních válek. Vehemence, s níž se řada z nás verbálně bije za jednu ze stran dlouhotrvajícího konfliktu, který nikdy nebyl černobílý, prozrazuje, že spíše než o vzdálené lidské životy nám jde o vlastní zviditelnění: padají silná slova, ale jinak nám žádné nebezpečí nehrozí. Kdyby nejdříve v Izraeli a v současnosti především v Gaze denně neumírali nevinní lidé, bylo by to pouze trapné, takto je ale těžké necítit nevolnost. Není žádné tajemství, že Češi jsou ve srovnání se západní Evropou velmi proizraelští, což má konkrétní historické důvody. Ostatně termín okupace v souvislosti s Izraelem byl pro většinu českých médií dlouho tabu. Od Západu se lišíme i v tom, že našim propalestinským aktivistům je až na výjimky cizí sympatizování s islamisty i antisemitismus, který má jinak v Česku dlouhou a nepěknou tradici. Pokud nás právem znechucuje, když někdo volá po zničení Izraele, měli bychom stejně důsledně vystartovat, dochází-li k dehumanizaci Palestinců. A ruku na srdce, i té jsme si v posledních dvou týdnech užili vrchovatě. Nešlo jen o anonymy volající po srovnání Gazy se zemí. Prvoligový liberální komentátor psal o „nelidech v Gaze“, seniorní redaktorka Českého rozhlasu v debatě s odborníkem z Asociace pro mezinárodní otázky s překvapením zjistila, že existuje teror izraelských osadníků a ve stylu „vím prd, ale mám silný názor“ vedla celý rozhovor směrem, v němž jsou palestinské civilní oběti a humanitární katastrofa nutnou součástí odplaty. Europoslankyně Veronika Vrecionová (ODS) se nechala slyšet, že „Izrael má právo na absolutní obranu“, a podle toho, s jakým pohrdáním mluvila o mezinárodním právu, měla na mysli spíš konečné řešení. Dokud budeme používat zvrácenou aritmetiku, podle níž je nevyhnutelné, aby za smrt stovek židovských dětí zaplatily stejnou cenu stovky – nebo spíše tisíce – dětí palestinských, budeme jen zdálky asistovat u dalšího roztáčení kol nenávisti. V budoucnu to odnesou další Židé i Palestinci.