Scriptorium 2022, 364 s.
Život redaktora a novináře Jiřího Goldschmída prošel několika rozhodujícími peripetiemi a nonsensy. Od raného věznění v koncentračních táborech Terezín a Osvětim přes nekritický budovatelský optimismus elitního žurnalisty v komunistickém Československu, studenou sprchu sovětského vpádu 21. srpna 1968 s brutálním vystřízlivěním z iluzí a vyhazovem z prestižního zaměstnání, živobytím v dělnických profesích, které dříve znal jen coby zpravodajský referent České tiskové kanceláře, až po rehabilitaci následkem znovuobnovení občanské demokracie po 17. listopadu 1989. Perspektivou vývoje postavy je životopis Jiřího Goldschmída netoliko švejkárna, ale také kafkárna, bejkárna i pakárna. Původně byl bezděčnou a souhlasnou pracovní oporou totalitního režimu, jedním z nespočtu jeho ideologických architektů, až se stal jeho pilířem, následně kritikem, proletářem a posléze pátým kolem u vozu. Z depersonalizované lidské entity v režimním omezení se proměnil ve svébytného člověka, suveréna, pána svých činů. Svým popisem jedince v dějinách z humanistického stanoviska Jiří Goldschmíd potvrzuje, jak i v dialektice historického procesu totality probíhá ryze iracionální řád; kromě mocenských plánování, revolt a jejich represí jsou tu procesy a děje, nad nimiž ideologická moc nemá moc: individuace lidských životů a sebeurčení, životní syntézy, směřování k osvobození a svobodě. Čtivé!