Filmařka a jedna z předních aktivistek za změnu politického režimu v Íránu Sepideh Farsi uvedla letos na Berlinale a poté i na festivalu ve francouzském Annecy animovaný snímek La Sirène. Pečlivě rešeršované, ale zároveň imaginativní dílo popisuje irácký útok na Írán.
Ve filmu Siréna ukazujete útok na město Ábádán z roku 1980. Jak dospívající prožívali tuto situaci, jak na ni reagovali?
Když tehdy Irák napadl Írán a vypukla válka, bylo mi zhruba stejně jako hlavní postavě, chlapci Omidovi. Válku jsem prožila částečně v Íránu a pak v exilu ve Francii. Útok změnil život všem, i těm, co nebydleli přímo u hranic s Irákem. Byl to zásadní a šokující moment v historii země. Všechny rodiny tím byly poznamenané, posílaly své děti na frontu. Mnoho lidí trpělo a mnoho jich zemřelo. Když do života dospívajících vstoupí válka, vše je najednou nejisté. Neexistuje volné odpoledne po škole, neexistují zájmy a koníčky. Všechno děláte ve strachu a napětí. Válka nám ukradla dospívání.
Hrdina Omid je tedy záměrně v tomto věku?
Ano. Protože dospívání je něco mezi. Člověk ještě není vyzrálý, ale přitom se už dospěle chce chovat a chová. Hledá se. A hledá i to, jak může s válkou nesouhlasit, jak ukázat svůj odpor, jak se bránit nepříteli. Jak se …
