Přeložil Luboš Snížek
Maťa 2022, 300 s.
Zóna jedna (2011) Colsona Whiteheada nás zavádí do světa po morové pandemii, která větší část světové populace proměnila v krvežíznivá nemrtvá monstra nebo – v lepším případě – bloudy, neškodné nakažené, bezmyšlenkovitě zaseklé v jedné z činností, jež si pamatují ze života. Jedná se o klasické žánrové schéma, které ovšem v tom nejlepším smyslu navazuje na tradici Romerových průkopnických filmů, za jejichž gore efekty se skrývá silná společenská a institucionální kritika. Zóna jedna je území v bývalém centru světové ekonomiky, na newyorském Manhattanu. Román zachycuje tři dny Marka Spitze, člena jednotky Omega, která čistí opuštěné korporátní megality od zbylých nemrtvých a připravuje tak prostor pro nový život přeživších a návrat společnosti do starých kolejí. Akční děj, z principu velmi strohý, tu bobtná spoustou odboček, introspekcí a vzpomínek. Z nich se dozvídáme nejen příběhy z noci, kdy se rozšířila nákaza, ale i klíčové momenty z předmorových dob. V podobách nemrtvých a popisech kancelářských prostor a luxusních loftů se odráží dřívější společenské uspořádání, hlavní hrdina si domýšlí životy monster a konstatuje, že „město v sobě mělo svůj mor už dávno“. Ačkoli je nová realita tíživá, od té předchozí se moc neliší: návrat k „normalitě“ znamená obnovování hierarchie, byrokracie a povědomých vládních struktur. Whiteheadova meditace nad koncem lidství proto staré pořádky odsuzuje k zapomnění: „Svět nekončil: nebo končil a oni jsou teď na novém místě. Nemohli jej poznat, protože ho nikdy předtím neviděli.“