Fenomenologie ženských podob nevědomí
Přeložil Petr Patočka
Malvern 2023, 632 s.
Klasická práce o archetypu ženství od žáka C. G. Junga vyšla v roce 1956. V první části díla se Erich Neumann (1905–1960) věnuje struktuře archetypu Velkého ženství, v části druhé analyzuje konkrétní materiál z různých kulturních a etnických světů. Jeho dílo se pokouší obsáhnout archetyp matky a bohyně v jeho nesčetných podobách. Podle Junga může být matka životadárná a rozvíjející, ale i děsivá a pohlcující. K ženství patří fenomény spojené s počátkem, přechodem a změnou, proto se také zdá, „že k základům magického pojetí patří představa ženství, jež v sobě z neznámých, to znamená numinózních příčin dokáže stvořit život“. Ženskost je plodivá a dárná, rovněž však ničivá. Schopnost ženy rodit, obhospodařovat a tvořit i moc jejího erotického fluida musely potencovat nezměrnou energii, na druhé straně ale vyvolávaly negativní reakci mužství: „Ohrožení dnešního lidstva pochází zčásti právě z jednostranně patriarchálního vývoje vědomí mužského ducha.“ V Neumannově pojetí se moci symbolů a archetypů nelze vzepřít, vytvářejí složitě strukturované systémy, v nichž se realizuje plnost života. V tomto ohledu je současný svět stále chudší, protože již hlasu nevědomí neumí naslouchat. Fascinující je rozsáhlá obrazová příloha, v níž nalezneme průřez vyobrazení posvátné ženskosti od paleolitických Venuší přes rozličné Madony nebo plastiku Henryho Moorea až po dětské kresby a malůvky duševně nemocných. Už jen pro tuto strhující přehlídku tvarů, výrazů a představ si kniha zaslouží naši pozornost.