Podzimní sezóna mi letos jednoho po druhém přivála do cesty dva prošedivělé vousáče s prorockou vizáží, Čecha a Slováka, ročníky 1943 a 1945. Ještě předznamenám, že obě události provázelo kvílení saxofonu – to kdyby vám vrtalo hlavou, proč se v glose setkali právě Vratislav Brabenec a Fedor Gál. Prvního z obou kmetů jsem slyšel mluvit už tolikrát, že bych část jeho monologů mohl odříkat sám (od autentického vyznění mě dělí jenom to, že mám zuby). Přesto mě při sledování dokumentu Život je jen boží mlýn aneb Poslední dny Plastic People, který se objevil v programu jihlavského festivalu, zaskočila jalovost materiálu, z nějž Břetislav Rychlík své šestadvacetiminutové dílko sestavil. Koneckonců i Brabenec jako by se chvílemi divil, proč vlastně stojí před kamerou, když nemá, co by řekl. Naštěstí během natáčení zvládá pít a kouřit, a tak jednou s popelníkem na koleně, podruhé s kelímkem slivovice nad Jirousovým hrobem aspoň nonverbálně zprostředkovává cosi z ducha „druhé kultury“. Vráťa zkrátka dělá, co může, aby nezkazil „prdel“. A právě on nakonec obstará něco jako pointu, když v závěru procitne a poznamená: „To je dobrý, jak se ten film vyprazdňuje, vole… Jak tam už není nic skoro… Ale to jsou právě ty důležitý věci ve filmu, když tam už není skoro nic…“ Opravdu, moc toho nezbylo – podobně jako z celého undergroundového mýtu po třech dekádách jeho vytěžování pravicovým establishmentem i vypatlanými pamětníky. S tímhle zážitkem v čerstvé paměti jsem vystoupení Fedora Gála na letošní Alternativě očekával s obavami: jednak z toho, že kombinace konfesního vyprávění a hudebního doprovodu kapely Drť vyzní až moc pateticky, jednak z možnosti, že i tenhle projekt se vyprázdní a nezbude „skoro nic“, jen pokažená vzpomínka. Patos Gálovu emotivnímu projevu o celoživotní zkušenosti s rasismem a stádním myšlením tuzemské společnosti skutečně nechyběl. Zvláštní však bylo uvědomit si, jak moc tento angažovaný děd věří v komunikaci. Jak moc mu záleží na tom, aby své publikum oslovil. A nejen oslovil; aby mu sdělil své veřejné, politické stanovisko. Dobrý, vole… Ale v Česku trochu nezvyk.