V malých městech bývají regionální galerie z praktických důvodů často slučovány s místními muzei v jeden celek. To, co se na první pohled jeví jako značné omezení, se může za určitých okolností stát výzvou, která s sebou přináší nové perspektivy a jedinečné příležitosti.
Umělecký svět se stále častěji zabývá děním v regionech. Jakkoli se většinou setkáváme s upřímnou snahou o postižení složitého dění mimo Prahu, zájem se často omezuje na větší aktéry, zatímco nejmenší instituce zůstávají neviditelné. Přesto i ony odvádějí důležitou práci a zásadně ovlivňují možnosti kulturního vyžití pro početné skupiny obyvatel. Tyto „mikrogalerie“ působí v městech, jejichž počet obyvatel se pohybuje kolem deseti tisíc, a většinou jsou zřizovány místními radnicemi.
Psaní o nich komplikuje jejich velká různorodost, daná místními tradicemi, odlišnými okolnostmi vzniku a složením sbírek a v neposlední řadě také závislostí na zřizovateli, který může mít velký vliv na sestavování výstavního plánu i doprovodných akcí. Kulturní prostředí malých měst, ovlivňované jejich velikostí, fungováním kulturních zařízení, ale třeba i přítomností umělecké školy, je tak pokaždé specifickým organismem, jehož bližší poznání vyžaduje dlouhodobý pobyt a navázání vztahů …
