Na slyšenou v pekle - hudební zápisník

Ve Flixbusu se čtou knihy špatně. Ale jelikož je železniční spojení do Záhřebu tragické, nezbylo mi než vzít v Grazu na poslední tři hodiny zavděk zeleným autobusem a pokusit se dočíst nejslavnější slovinský román. Večer jsem měl vidět a slyšet, jakým způsobem se s poněkud monstrózním textem vypořádala nejslavnější – a také monstrózní – slovinská hudební skupina.

Nechybělo málo, aby román Alamut (1938, česky 1946) zůstal zapomenut. Jeho autor Vladimir Bartol (1903–1967) si od něj sliboval slávu, která sice nakonec přišla, ale až v osmdesátých letech, tedy v době, kdy ve Slovinsku vznikl umělecko­-politický kolektiv Neue Slowenische Kunst a jeho hudební odnož, skupina Laibach. Cesty Laibachu a Alamutu se proťaly teprve loni, ovšem někdy je lepší nechat věci uležet. Konjunkturou zájmu si totiž román prošel po teroristických útocích z 11. září 2001, stal se inspirací videohry Assassin’s Creed a leckdo se v něm snažil najít klíč k islamistickému sebevražednému …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě