O (ne)umění odejít

Polsko v povolebním mezičase

Jak na vítězství ve volbách, ovšem bez možnosti sestavit vládu, reaguje dosavadní vládnoucí strana Právo a spravedlnost? Co tato situace znamená pro prezidenta Andrzeje Dudu, který s ní byl nerozlučně spojen? A kdy můžeme očekávat nástup vlády Donalda Tuska?

Osm let vlády strany Právo a spravedlnost (PiS) sice přineslo zlepšení sociálních jistot (pravidelný měsíční příspěvek rodinám za každé narozené dítě nebo třinácté a čtrnácté důchody), ale za cenu radikálního rozšíření konzervativně­-národovecké ideologie ve školách a státních médiích. Byli jsme svědky oslabování práv žen, útoků na LGBTQ+ menšinu, konfrontační rétoriky i postupů vůči domácím oponentům, vyhroceného sporu s EU, podkopávání základů právního státu, politizace prokuratury a snahy o podrobení justice. Volební kampaň PiS byla agresivní a konfrontační, zaměřená na tvrdé voličské jádro. Za klíčovou chybu lze zpětně označit absenci jakéhokoli pokusu o kultivaci případných koaličních spojenců z politického středu a pravého středu. Zatím se zdá, že v PiS není odvaha k racionální analýze volebního Pyrrhova vítězství. Do hry vstupuje i latentní zápas o to, kdo se stane lídrem konzervativní pravice po stárnoucím Jarosławu Kaczyńském, jehož vystupování svědčí o postupující …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě