Jedinou výraznou dějovou osu rozsáhlého románu rakouského spisovatele Heimita von Doderera tvoří vystupování a scházení po schodech. V díle, jež často bývá srovnáváno s Mužem bez vlastností Roberta Musila, se základním způsobem vyprávění stává „nesdělení“.
Psát recenzi na román Strudlhofské schody aneb Melzer a hlubina let rakouského spisovatele Heimita von Doderera (Die Strudlhofstiege oder Melzer und die Tiefe der Jahre, 1951; česky 2022) jako by zavazovalo kritika k tomu, aby se pokusil postihnout především tu vrstvu románu, která se sama ztrácí v hlubině času (k níž odkazuje i samotný název) a odkud se jen velmi zvolna vynořuje cosi, co můžeme nazvat příběhem. Ten je však ponořen do zčeřeného vyprávění; souvislost mezi jednotlivými scénami a postavami doslova tříští, sotva si je přečteme. Jako by tu na ničem nezáleželo a nic nedrželo pohromadě. Trosky událostí volně plavou po hladině narace, jak to v dialogu se Stengelerem zakouší i hlavní hrdina románu Melzer: „od určitého okamžiku mu pod téma tohoto rozhovoru prosakovalo cosi zásadně jiného, shromažďovalo se tu, jako by vše začalo plavat a vznášet se, zmítat nad vůbec nezamýšleným dnem“. Proustovo zaujetí časem se u Heimita von Doderera proměnilo v nehybnost …
