Zatímco se západní média a instituce soustředily na politické postoje ruské sopranistky Anny Netrebko a řešily, zda v době ruské invaze na Ukrajinu uvádět Čajkovského, ukrajinská hudba prošla metamorfózou. Pozoruhodná je především schopnost místní indie scény zachytit emoce spojené s životem ve světě, jemuž vládnou zbraně a násilí.
V srpnu oslavila Ukrajina dvaatřicet let nezávislosti. Relativně mladý stát, ovšem s dalekosáhlou historií útlaku, dnes zažívá dynamický proces formování a reformování národní identity, což pochopitelně akcelerovala ruská vojenská agrese a s tím spojená bytostná potřeba vymezit se vůči nepříteli, spočívající mimo jiné v radikálním přenastavení osobních i kulturních hranic a oddělení se od ruských „zachránců“. Jedním z nejvýraznějších prostředků vyjádření válečné reality, ale také občanského postoje se přitom stává v širokém slova smyslu populární hudba.
Téma války, které přirozeně vytěžuje i mainstreamový pop, reflektuje množství nových angažovaných interpretů, kteří se na jedné straně snaží vyrovnat s kolonialistickou historií sovětské nadvlády, kdy byla Ukrajina nazírána jako periferní, zemědělská oblast, plná „nevzdělaných rolníků“ a přirozeně podléhající Moskvě, na straně druhé se pokoušejí přijít s kvalitní domácí produkcí. Často stojí teprve na …
