Hledá se čtenář

Hledá se čtenář*ka. Předchozí zkušenost podmínkou. Prokázání rychlosti 80 str./h. Certifikát z angličtiny. Dobré pracovní prostředí, možnost kariérního růstu. Pevná mzda a osobní ohodnocení. Zkušební doba.

Pojďte, neseďte tu. Ano, vy, kdo jiný? Vy, kdo čtete tuhle větu. Nestůjte na místě, postupte o kousek. Nezastavujte se. No tak, pokračujte až na konec, nemám na vás celý den. Nevadí, když přeskočíme odstavec?

Tak, to je mnohem lepší. Tady nás nebude nikdo rušit. Přicházíte na základě inzerátu, že ano? Nejste první, koho tu dnes máme, nemyslete si. Jen za dnešní dopoledne tuhle stránku prošlo dvanáct takových jako vy. Čtenářky, čtenáři. Ale nikdo v tomhle pohovoru neobstál, nikdo se nedostal na další stránku. Lidi si myslí, že stačí umět číst, písmeno po písmenu, ale to není, oč tu běží. Pro kariéru na poli čtení je toho potřeba mnohem víc. Ctižádost. Elán. Naprostá flexibilita. Otevřenost výzvám. Nekonformní duch. Musíte zapomenout, že je to práce, a číst jako o život, dát do té stránky všechno. Nepoddat se tlaku, únavě, rutině, která člověka nutí klouzat očima po větě, aniž by věděl, co právě přečetl. Moment. Rychle odpovězte a nedívejte se zpátky v textu: Kolik už tu dnes před vámi bylo lidí? Správně. Opravdu dvanáct. Byl to test, abych viděl, jestli dáváte pozor na to, co čtete. Deset z těch dvanácti nedokázalo odpovědět. A to si mysleli, že to můžou ve čtení někam dotáhnout.

Teď pokračujte odtud dál. Ale čtěte pomalu. Pomaleji. Pomaleji! Někdy je potřeba číst v mírném tempu, což také není snadné. Tak. Mnohem lepší. Pomalu. Pokračujte tímhle tempem až na konec odstavce, počkejte si, nespěchejte. Jakmile se věta protahuje, začínáte zrychlovat. Dýchejte zhluboka. Dýchej zhluboka, nevadí, když ti budu tykat? Dobře. A teď jdeme číst. Každé slovo. Jako by ho psala tvoje ruka. Jemně. Projdi si tvar každého písmene. Tak. Výborně. Začínáme si rozumět. Vrať se na začátek. Ne na začátek odstavce, ale na začátek stránky. Tam, kde je napsáno „Hledá se čtenář*ka“, a odtud začni číst, ale opravdu pomalu, jak jsem ti říkal. Počkám na tebe v dalším odstavci, nepospíchej, já nikam neuteču.

Nebylo to špatné. Pauzy vyznačuješ dobře. Rozlišuješ tečku uprostřed odstavce a tečku na jeho konci. Teď se podíváme, jak jsi na tom s rychlostí. Ano, jindy je zase potřeba číst rychle, dokonce velmi rychle; občas se čtení nahromadí, takže musíme zvýšit počet stránek na hodinu, což ale neznamená, že se bude cokoliv přehlížet, že se budou přeskakovat slova nebo procházet napříč stránkou z rohu do rohu. U nás platí, že když požadujeme rychlost, nepolevujeme v pozornosti, pamatuj na to. Tady to není jako v těch firmách rychlého čtení, kde čtou, jak se jim to hodí; nám jde o kvalitu. Souhlasíš. Připrav se. Teď přečteš tohle, ale v plné rychlosti, nejrychleji, jak dovedeš, ani na okamžik se nezastavíš, ale nebudeš vynechávat čárky, ještě o něco rychleji, ať je to, jako když běžíš po řádku a sotva popadáš dech, přidej, no tak, do toho, prolétni větu, ale nepřeskakuj slova, nezůstávej pozadu, honem, honem, ještě trochu rychleji, nahlas! Tady se zastav. Nebylo to špatné. Vrať se na začátek věty a zkus to o něco rychleji.

Na pár vteřin si vydechni, než přejdeš k dalšímu odstavci.

*

Líbíš se mi. Na nějaké závěry je zatím brzo, nemysli si, že už máš místo jisté. Ale líbí se mi tvůj způsob četby. Připomínáš mi mě, když jsem začínal, už je to třiadvacet let. Byl jsem mladý jako ty. A podívej se na mě teď. Jsem důkazem, že se to tu dá někam dotáhnout. Ty předchozí stránky jsem napsal já, čteš moje slova. Sám už dlouho nečtu skoro vůbec, mám na to lidi; já vás řídím a jen čas od času se pustím do čtení, vždycky jde o vybrané stránky, prominentní klienty. Vydržím celé týdny bez přečteného řádku. Ale občas, když přečtu něco náhodného, svítící reklamu na ulici, titulek novin na barovém pultě, vzkaz od synovy učitelky, cítím lehkou nostalgii, chybí mi ta doba, kdy jsem jako obyčejný čtenář bez velké odpovědnosti mohl celý den pročíst. Někdy mě večer po konci pracovní doby bolela hlava a pálily oči, ale žádná únava není tak sladká jako ta čtenářská, nemyslíš? A teď mi řekni – a nevracej se v textu – před kolika lety jsem tu začal? Výborně. Před třiadvaceti. Nenecháš se rozptylovat, i moje jalové osobní povídání čteš bedlivě, nepolevuješ v pozornosti. Máš dobré předpoklady.

Podíváme se, jak si poradíš s angličtinou. Read now these few sentences, keep on rea­ding to the end of paragraph. Stop a second in every period. Now, go faster, read this one the fastest you can do it, quickly, even fas­ter. Stop right now. Good. Please, get back to the beginning of the paragraph, and read it again, but now slower. Very slowly. And carefully. Breathe. Relax. Now repeat it one more time, please. Good. Perfect.

Zbývá nám prozkoušet intonaci. Jazykolamy. Připadá ti to legrační? Už jsem ti říkal, že dáváme velký důraz na kvalitu. A kvalita zahrnuje i modulaci a jasnou, přesnou výslovnost. To nás odlišuje od všech těch subdodavatelů, kteří tlačí ceny dolů. Zatímco jejich čtenáři se zadrhávají, jakmile narazí na nějakou neobvyklou gramatickou konstrukci, my garantujeme správný přednes. Čti rychle, bez přemýšlení: „Co jí to jí? Jí jí šíji? Jí jí ji, či jí ji nejí? Jí, ale jí ji jí? Ano, jí ji jí a jen jí.“ Nebylo to špatné. Teď to zopakuj rychleji. Výborně.

Místo je tvoje. Ano, čtení ti šlo dobře. Jsi člověk, kterého hledáme. Však já vím, chceš číst dál: přečíst si, jaké jsou podmínky, mzda, pracovní doba; dokonce si chceš přečíst smlouvu, kterou budeš podepisovat, a brzy i svou první výplatní pásku. Nepospíchej tolik. Nejdřív budeš ve čtyřtýdenní zkušební době. Tu ti samozřejmě zaplatíme. Anebo řekněme, že tě za ni odměníme: ty mi povíš, co tě baví číst ve volném čase, a my ti zkušební dobu proplatíme v četbě.

Pokud projdeš čtyřmi týdny zkušební lhůty, podmínky už budeš znát, ale nemusíš se ničeho obávat: jsou dobré, za to ručím. Ne tak dobré jako před pár lety, to se rozumí, ale dnes není před pár lety. Dnes je dnes, všechno se mění, trh vypadá jinak než dřív, však to jistě víš, denně o tom čteš v novinách. Vyrojili se lidé, co čtou za pakatel. Nebo dokonce zadarmo, někteří čtenáři jsou ochotní pracovat bez nároku na mzdu, výměnou za četbu, kterou by si jinak museli zaplatit. Jsou i takoví, kteří čtou kvůli prestiži, chtějí být uznávaní jakožto čtenáři. Někteří se snaží udělat si jméno a myslí si, že nejdřív musí číst nějakou dobu bez odměny, než se dostanou do pozice, kdy si můžou říct o peníze. Pak je tu taky spousta živnostníků a příliš velká šedá zóna, čtenáři, kteří čtou u sebe doma nebo někde ve sklepě, kde nehrozí úřední kontrola. Nekalá konkurence. Neoprávněné podnikání. Kdekdo si myslí, že může začít číst.

My platíme, to už jsem ti říkal, ale až budeš číst svou první výplatní pásku, nediv se: však se v minulém odstavci psalo, že se všechno změnilo a nic není jako dřív. Když jsem do firmy nastoupil, bylo nás málo, čtenářem se nemohl stát jen tak někdo, vyžadovalo se vzdělání, talent, vrozené vlastnosti, které mají jen nemnozí z nás opravdových čtenářů. A ty v sobě něco máš, všiml jsem si toho při tvém čtení předchozí stránky. Dotáhneš to v tomhle podniku daleko. Všichni potřebujeme dříve či později vystřídat. I já sám: přijde den, kdy už nedokážu dál číst ani řídit četbu, písmena mi budou tancovat před očima, zrak začne selhávat, čtenářská kariéra nebývá dlouhá, dioptrie přibývají. A dnes tím spíš, ostatně půlku textů budeš číst z obrazovky. Ano, i tohle se ztrácí: vůně inkoustu, papír, jeho ostří, kterým si čas od času pořežeš bříško prstu, nekonečná paleta odstínů, jaké může mít bílá stránka, začerněné prsty na konci dne, pohled, který se občas zamotá mezi řádky a objeví v nich fantastické obrazce, přeludy vyvstávající nad písmeny… Víš, o čem mluvím, že ano? V dnešní době četba zjednotvárněla, obrazovce chybí plasticita i hloubka a ze čtení se stává mechanická činnost.

Znáš ty nové skenery, které převádějí písmo na zvuk a dávají hlas vytištěným řádkům? Taková hrůza… nahradit čtení robotickým hlasem, který čte za tebe, bez rytmu, bez pauz, odlidštit něco tak lidského, jako je četba. Brzy už nebude nikdo potřebovat číst a my profesionálové zmizíme ze scény. Kdoví, co potom budeme dělat…

*

Omlouvám se. Nechal jsem se unést. Stává se mi to často. Propadám nostalgii, my čtenáři patříme k melancholikům, víme, že jsme ohrožený druh. Ale nebuďme fatalisté. Ještě nám zbývá hodně let, musíme toho ještě spoustu přečíst. Garantuju ti, že o práci tu nebudeš mít nouzi. A pracovat se musí tvrdě, na to si zvykej. Pořád ještě máš čas odejít. Jakmile si ale sedneš a pustíš se do toho, už o tobě vůbec nechci slyšet, zajímá mě jen jedno: jestli týden po týdnu zvyšuješ svou produktivitu. Víc stránek a lépe přečtených. Nechci žádné stížnosti, žádné vyrušování, žádné rozptylující kontakty s ostatními čtenáři. Každý nad svou stránkou, i když někdy budete číst to samé. Přesně totéž, stejnou rychlostí, takže tvoje čtení bude rezonovat s četbou ostatních.

Myslím to vážně. Sem se chodí pracovat. Sem se chodí číst. Pořád si myslím, že se na to místo hodíš, pořád se mi líbíš. A proto ti to říkám. Nesmíš sejít z cesty, nesmíš promarnit svůj talent. Spousta lidí by chtěla být na tvém místě. Leckdo si myslí, že když si tu sedne a dá se do díla, už má práva a může si klást požadavky. Nebuď jako oni. Před tebou tudy prošly zástupy lidí. Nastoupíš na místo po někom, koho jsme právě propustili. Až si budeš sedat na židli, ucítíš, že je ještě teplá, na desce stolu uvidíš stopy jeho začerněných prstů. Pustíš se do čtení uprostřed odstavce, přesně tam, kde skončil on.

Určitě víš i o té stávce, netvař se, že nechápeš. Je mi jasné, že si to přečetl každý, kdo sem přišel. Hloupá, zbytečná akce. Několik čtenářů si postavilo hlavu, rozhodli se přerušit četbu, nechat stránku nedočtenou. Vyhodili jsme je. Všechny. Co jsme taky měli dělat? Takové výzvy nepřijímáme. Sem se chodí pracovat. Číst. Zopakuju ti to a ty to přečteš znovu, ale pomalu: Sem se chodí pracovat. Číst. Ještě jednou, ale tentokrát čti pomaleji, s pořádným důrazem na každé slabice: Sem se chodí pracovat. Číst.

Začni hned, neztrácej další čas. Sedni si a začni. Soustřeď se, zapomeň na svět, teď existuje jenom tahle stránka, tenhle odstavec, tenhle řádek. Tohle slovo. Tohle. Čti. Čti. Pokračuj. Čti a nezastavuj. A až dojdeš na konec, k poslední tečce, vrať se na začátek, vrať se na první stránku, k prvnímu slovu. Čti.

Ze španělského originálu Se busca lector ze svazku Compro oro (La Marea Ediciones, Madrid 2013) přeložil Michal Špína.