Jak zapomenout na Bertu

Seznam se s ní těsně předtím, než jí bude dvacet. Ať je to náhodou, ať ti ji představí nějaký společný známý. Anebo ne, radši si jí nejdřív všimni na nějaké párty a udělej všechno pro to, aby ses k ní dostal. Dosáhni toho. Povídejte si, z rozhovoru ať čiší vzájemné okouzlení, a delikátně a důvtipně ji přiměj, aby ti dala svůj telefon. Nech plynout čas. Na ono první setkání částečně zapomeň a žij si dál svůj život. Po půl roce jí napiš, že sis na ni vzpomněl, když jsi uviděl ortopedického psa bez zadních nohou, protože si pamatuješ, jak ti vyprávěla, že měla dogu jménem Luis, která dožila na vozíku. Odpoví ti za dva dny a vyměníte si první z mnoha milých slov. Zjisti si, aniž ti to sama řekne, že chodí na kurs znakového jazyka pro začátečníky. Namluv si, že jsi vždycky chtěl vědět, jak se dorozumět s hluchoněmými, a zapiš se do hodin, na které chodí ona. Zaonač to tak, aby se zaradovala, že tě vidí, a s typickým sklonem raného mládí k mysticismu a romantickému prožívání si pomyslela, že to musí být nějaké znamení. Živ to znamení, přikrmuj je, nastuduj si její zvyklosti a podporuj nečekaná setkání, vědom si toho, že sice hraničí s dotěrností, avšak v její hlavě dají vyklíčit myšlence, že nějaká vyšší moc chce, abyste byli spolu. Nuže buďte. Začněte si vytvářet příjemnou a bezbolestnou společnou rutinu spočívající v dlouhých procházkách, popíjení na zahrádkách laciných barů a chození do kina. Vyprávějte si o svém dětství, utahujte si z rodičů.

Rychle se zamiluj, sveď ji. Mysli si, že nikdy předtím jsi nepoznal lásku, že to byla jen klamná iluze. Absolvujte řadu neobratných sexuálních setkání, která se postupně změní v solidní a zručnou záležitost. Objev, že máte narozeniny ve stejném měsíci, a na oslavu svých dvacetin si dejte houbičky a zajděte do kostela. Během přijímání halucinujte, že kněz je velká růžová chobotnice, která vám připomíná dopolední animované seriály z dětství. Kritizujte svá studia, vynechávejte přednášky, mluvte o systému. Hodně často vyslovujte slovo systém, vždycky v negativních souvislostech, říkejte kašlu na systém. Postupně se otvírejte jeden druhému. Obávejte se svěřit si svá důvěrná tajemství a pak si je svěřte všechna. Takto vytvořte společnou intimitu.

Nech uplynout dva roky. Prostě to vezmi tak, že uplynou dva roky a vy jste stále spolu. Myslete si, že lidi vám váš vztah závidí a že nikdo na světě nezná toho druhého tak jako vy. Povzbuzuj ji, ať si jde za svými sny a přihlásí se do dramatického kursu. Naslouchej jí, když ti vypráví o Sofoklovi, Bertoltu Brechtovi, Stanislavském. Jdi se podívat na její první dílo a zalži jí, že byla úžasná a že se pro tohle narodila. Občas se pohádejte a hádky dramatizujte, abyste tomu, co už máte, dodali zajímavost a intenzitu. Začni v sobě živit intuitivní pocit, že ti něco v ní uniká. Utvrzuj se v tom pocitu, snaž se mu dát tvar a najít si pro něj vysvětlení. Pozoruj ji, když spí nebo mlčí, a nahraď něhu, kterou jsi při tom pociťoval dříve, obavou z čehosi abstraktního, o čem si myslíš, že ohrožuje to, co máte. Zeptej se jí, jestli tě miluje jako dřív, pochybuj, když ti řekne, že ano. Své dvacáté třetí narozeniny ironicky oslavte výletem do Benidormu. Kupte si nafukovací rukávky, stejné plavky a projeďte se na šlapadle. Tlač na ni, ať ti řekne, na co myslí. Tlač na ni tak moc a tak vytrvale, až ti řekne, že se cítí nespokojená, že cítí, že potřebuje něco víc, i když neví co. Poplač si. Řešte to. Prožijte krátké iluzorní smíření a pak se vraťte ke konfliktu. Poplač si znovu. Řešte to znovu. Vyčerpej sám sebe, vyčerpej ji. Dospějte k závěru, že toho musíte nechat. Ty zůstaň na jihu, ji nech odejít do jiné země. Zvadni. Trp. Spoléhej na to, že i ona trpí. Šiř kolem sebe své utrpení.

Celý rok prožij s otázkou, co asi právě dělá. Pokaždé když sedíš na záchodě, fantazíruj o možnosti, že někde kdovíkde možná dělá totéž. Zapírej si, že ti chybí. Některé dny si to přiznej ve čtyři ráno. Doslechni se, že učí španělštinu v Bordeaux a má se dobře. Zauvažuj, jestli se máš dobře ty. Zapiš se na postgraduál v oboru lidských zdrojů a dodělej ho. Dostav se na pracovní pohovor a popiš se tam jako osobnost proaktivní, inovátorská, výkonná a kreativní se strategickým myšlením. Předveď se tak, aby tě přijali, a v zájmu přežití si každého z kolegů ztotožni s některou postavou ze seriálu Kancl. Měj pocit, že se realizuješ, měj pocit, že jsi prázdný. Postupně uber s romantikou, zvážni a staň se méně naivním. Přestaň poslouchat flamenco.

Dosáhni povýšení a dej se přeložit do Madridu. Poznávej nové lidi, otevři se neznámým. Ještě více změň styl oblékání. Nauč se názvy ulic. Starej se o své zdraví. Po několika politováníhodných schůzkách, při kterých propadneš solipsismu a nakonec vykládáš o Bertě, začni chodit s dívkou, která způsobí, že něco cítíš, ať jakkoliv nepatrně. Mluv s ní o svém předchozím životě jako o něčem, co je ti lhostejné a co s tebou nemá nic společného. Časem si vytvořte malý společný soubor představ a oblib si ji. Seznam se s její rodinou, měj pocit, že jsi přijatý. Nauč se milovat lehce. Zataj jí, že bereš benzodiazepiny. Ber jich víc, než potřebuješ. Nechtěně ji přiveď do jiného stavu, doprovoď ji na potrat, poskytni jí potřebnou podporu, ciť se osamocený. Společně to překonejte. Přestože budeš vědět, že tato událost způsobila ve vašem vztahu nenapravitelnou trhlinu, pomysli si, že takovéhle situace prostě patří k životu, a lži si do kapsy, když jí tvrdíš, že podle tebe vás víc spojila. Postupně zjišťuj, nakolik je to opak pravdy. Pusť si jeden starý televizní krimiseriál, ve kterém ti jedna mužská postava připomene Bertu, a zažij zvláštní provinilé potěšení, když ji odbouchnou v baltimorském přístavu. Najdi její fotku z průkazky a dokaž ji dát do šuplete a nepodívat se na ni celých dvacet minut. Když si budeš myslet, že jsi ji pustil z hlavy, oslav dvacáté sedmé narozeniny a dostaň od ní zprávu. Pociť trojí nečekané píchnutí u srdce a zavolej jí.

Až uslyšíš její hlas, připadej si, že jsi znovu pětiletý klouček a utíkáš nahý po zelené louce, kde ti tráva dosahuje po krk, a vánek, který není chladný ani horký, prostě vánek, tě víská ve vlasech. Když ti řekne, že je právě na skok v Madridu, navrhni jí, že byste mohli zajít na skleničku. Pociť cosi mezi úlevou a zradou, když souhlasí. Až nadhodí, co se sejít v zábavním parku, řekni jí, že je už roky zavřený. Dej se od ní přemluvit, abyste se tam vloupali.

Cestou taxíkem si brutálně polož otázku, co to právě provádíš se svým životem, a znovu se na to zeptej, až budeš v lunaparku přelézat plot. Při čekání pod ruským kolem, zatímco zíráš do podivně bílého dubnového nebe, se dej zaskočit vlezlou myšlenkou, že si z tebe ošklivě vystřelila, vyzkoušela si tě, a nepřijde. Bez dechu se dívej, jak přichází kolem autodromu. Po celou dobu, co k tobě kráčí, udržujte oční kontakt. Ve shodě s hrobovým tichem opuštěného lunaparku si krátce pohovořte znakovou řečí. Gestikulujte rukama na způsob ahoj, jak se máš, promiň zdržení, všechno nejlepší k narozeninám. Zapátrej v její tváři a povšimni si rysů, které jsi zapomněl. Křivky jejích rtů, mateřského znamínka pod levým okem, srdcovitého tvaru nosních dírek, když se zasměje. Vykročte a hovořte o banálních věcech. Vyměňte si pár spikleneckých pohledů na potvrzení, že jste si oba vědomi, co děláte. Pokračujte tedy a přehánějte banálnost svého dialogu: po několika poznámkách o počasí začněte mluvit o jídle. Až ti řekne, že quinoa je sice úžasně zdravá, ale neměla by se jíst, protože to poškozuje rodiny latinskoamerických pěstitelů, řekni jí, že už to víš, a doporuč jí makrobiotickou dietu, která ti dělá ohromně dobře. Víc než dvě hodiny provádějte s vážnou tváří akrobatické vývrtky srozuměného žertování, přičemž nevynechejte žádné klišé. Díky této ironické distanci si jednak potvrdíte, že vaše spojenectví nadále trvá, jednak se nebudete muset potýkat se skutečností, že jste sami, znovu spolu mezi zaprášenými atrakcemi, na kterých jste se kdysi vozívali. Měj kuráž a v pravý čas žerty zastav. Změň rejstřík a řekni jí, co v Madridu děláš, čím se zabýváš, kým jsi.

Usaďte se pod horskou dráhou a poslouchej její vyprávění o tom, jak strávila několik let ve Francii, kde učila. Sice to nebylo to, v co doufala, ale bavilo ji to. Takové rozptýlení, zatímco se bezúspěšně pokoušela najít si skulinu do divadelního světa. Překvapí tě, jak je srovnaná se svým neúspěchem, a v této souvislosti si polož otázku, jestli jde o mechanismus přežití, anebo ne. Rozhodni se, že ne. Zasměj se, když ti řekne, že se vrátila do Španělska, protože už nemohla dál snášet svůj pocit intelektuálního nenaplnění. S nekonkrétní rozmrzelostí vyslechni její sdělení, že se za pár měsíců hodlá přestěhovat do Québecu, a přejdi fakt, že jsi z ní zase nadšený, očarovaný, propadáš jejímu kouzlu atakdále.

Namlouvej si, že tvůj návrh odejít z lunaparku a zajít na večeři je nevinný. Dejte si víno a dopusťte se toho omylu, že se vrátíte k minulosti. Polož si otázku, jak sis mohl myslet, že se to nestane. Jdi na záchod a při čtení nápisů na dveřích si uvědom, že se nacházíš v bodě, z něhož není návratu. Už je to tak, zase tě okouzlila. Vrať se a upřeně se zahleďte jeden druhému do očí. Vytuš všechno, co se vzápětí stane: zaplatíte, půjdete do bytu, který si najala, a tentokrát se od sebe neodlepíte sedm hodin, po které se budete v jednom tahu milovat, spíš ze stesku než z touhy, usnete a ty se probudíš s pocitem viny, s vědomím, že bys zasluhoval vynadat, půjdeš domů a své partnerce neřekneš nic, oddychneš si, že ji máš, a vzápětí napíšeš Bertě esemesku, že bys ji chtěl vidět znovu, dostaneš odpověď nápodobně. Srovnej se s tím a vrhni se do toho. Začni si avantýru, najdi zvláštní potěšení ve dvojím životě a na úzkost, kterou to v tobě kdesi hluboko vyvolává, si kup paliativní lék v podobě interaktivního boxovacího pytle, z něhož pokaždé, když do něj praštíš, vycházejí zvuky a věty.

Po třech měsících se vzpamatuj, otevři oči a pochop, že situace je neudržitelná. Buď poctivý sám k sobě a rozhodni se k volbě. Veď dlouhý rozhovor se svou partnerkou a zataj jí pravý důvod, proč se s ní rozcházíš. Nalži jí toho tolik, kolik bude třeba. Řekni jí, že se ti blíží třicítka a potřebuješ se znovu najít. Že potřebuješ udělat v životě obrat o sto osmdesát stupňů a že váš vztah je bohužel součástí toho, čemu je třeba dát nový směr. Nepociťuj žádné výčitky, když ji uvidíš plakat. Obejmi ji. Slib, že jí zavoláš, a neudělej to. Odejdi z bytu. Dlouho se procházej. Sejdi se s Bertou.

Vyprávěj jí, co jsi právě udělal, a potěš se, když uvidíš, že má radost. Dívej se na ni, nech ji, aby tě vzala za ruku, a pociť, jak tě znovu navštěvuje starý přízrak opuštěnosti, když ti řekne, že je šťastná z tvého rozhodnutí, a protože jí před cestou do Québecu zbývá v Madridu už jenom týden, musíte ho maximálně využít. Odmlč se a pak jí přerývaným hlasem vytkni, že ti neřekla, že odjíždí. Neuznej, že má pravdu, až ti odpoví, že jsi to věděl od začátku a je to jenom tvůj problém, když ses rozhodl namlouvat si, že opětovné setkání s první láskou ji přiměje změnit názor, zůstat v Madridu a všechno se jako zázrakem spraví. Připusť to, pokus se necítit se bezvýznamný a nedosáhni toho. S předstíraným úsměvem ji vybídni, abyste udělali to, co před chvilkou řekla: využili její poslední týden ve městě. Pevně se chyť jejího slibu, že tě nikdy nepřestane milovat. Odpověz jí totéž jako výhrůžku. Skvěle si to užijte. Vnímej, že se blíží konec. Poddej se mu. Rozlučte se na letišti, dívej se za ní, jak odchází, s vědomím, že ji možná vidíš naposledy.

Prožij dlouhé období v jakési bezvědomé letargii, ne však úplně nešťastný. Nezanedbávej svou práci, přátele, své rituály a rutiny. Omez se na to, že je prostě děláš. Měj několik skvělých okamžiků, které budou kompenzovány jinými, skutečně temnými, kdy se budeš litovat a myslet si, že jsi nikdy nespadl tak hluboko. Najdi si útočiště ve skutečnosti, že máš peníze a zdraví. Peníze a zdraví, zdraví a peníze.

Probuď se jednoho dne ve věku třiatřiceti let a rázem, jako by ze střechy spadl kámen, pociť všechny drobné křivdy, které tě během života potkaly. Pociť, jak překotně narůstají v chaotickém chuchvalci, slyš je promlouvat a představuj si, že se promítají na bělostnou stěnu tvého pokoje. Jak zrušili tvůj let do Osla a tys nemohl uzavřít dohodu, která by změnila tvou kariéru, jak ti onehdy dali do kávy prošlé mléko zrovna v den, kdy jsi měl důležitý tenisový zápas a nevyhrál ho, protože tě bolel žaludek, jak se porouchal výtah a ty jsi ztratil svůj oblíbený zlatý řetízek, když sis v běhu po schodech přetahoval přes hlavu rolák, své malé ruce, svůj sklon mít vyschlo v ústech, když je třeba mluvit, obrovitou hlavu, která se před tebe posadila na koncertě Labské filharmonie a úplně ti zastínila výhled. Pociťuj se jako oběť, pochybuj o sobě, stěžuj si, že svůj život neovládáš. Zauvažuj, co se z tebe stalo. Dojdi k závěru, že ať je to cokoliv, nelíbí se ti to. Rozhodni se, že znovu najdeš sám sebe, a řešení nalezni, jak jinak, v návratu na jih.

Usaď se ve starém domě po pratetě Loren na přímořské promenádě v Almeríi. Rozhodni se udělat z tohoto místa svůj domov. Předělej dům odshora dolů, vybourej zdi, z pokoje pro hosty si udělej tělocvičnu, nakup designový nábytek a pořiď si na všechno technologie. Navštiv rodiče, vyprávěj jim o sobě, ptej se, jak se jim vede, starej se o ně. Smiř se s bratrem a se sebou samým. Získej nudnou, ale decentní práci na dálku u pobočky jedné norské agentury a uklidni se.

Domluv si setkání se spolužáky ze základky a při pohledu na jejich tak velice dospělé tváře si představuj, že rázem zestárli dílem nějaké choroby a že pod tou horečnatou a unavenou maskou jsou nadále devítileté děti. Obnov některá ztracená přátelství a překvap se, jak je ti s nimi dobře. Vstup do turistického klubu.

Seznam se v něm s jednou hluchoněmou grafičkou a tanečnicí flamenca jménem Dafne a na první pohled v sobě objevte blízkost. Pociť, jak na tebe všehomír ironicky pomrkává, když ti staví do cesty někoho, s kým se můžeš dorozumět výhradně jazykem, který ses učil jako záminku, jak se dostat blíž k Bertě. Jednoho dne se vypravte do pouště Tabernas, a až se spolu budete smát při prolézání kulis k filmu Barbar Conan, zažij onen příjemný a téměř mystický pocit, že jsi přesně tam, kde máš být, že veškeré manévrování a rozhodování ve tvém životě tě dovedly k tomuto okamžiku. Pozvi ji ještě na ten večer na skleničku a mlčky spolu flirtujte pomalými gesty rukou. Vyspi se s ní a dojdi jedinečně a takřka animálně k vrcholu. Zjisti, že ji pevně svíráš v náručí, a právě když si myslíš, že tě nic nemůže překvapit, cosi způsobí, že zase začneš cítit to, o co jsi domněle přišel a co ti tak chybělo: úžas.

Až spolu budete nějakou dobu chodit, představ ji rodičům a zaraduj se, že jí o tobě nemůžou nic vyprávět ani na ni dotírat otázkami. Popiš jim svůj vztah adjektivy jako dospělý, zdravý, čestný a dalšími synonymy. Miluj ji novým způsobem, zbožňuj, že se nemusíš starat, jestli ji tvoje chrápání probudí nebo jestli nejsi příliš hlučný na záchodě. V den tvých šestatřicátých narozenin si promluvte o dětech, a třebaže vaše rozmluva začne zmínkou o tom, jak kruté a sobecké by bylo přivést děti na svět, jako je tento, čím dál nepřátelštější, obtížnější, odcizenější, metafyzicky chladný atakdále, uznejte nakonec, že by se vám to líbilo. Udělejte to, mějte syna, také hluchoněmého, a pojmenujte ho Apollo, aby to mělo zábavnou souvislost se jménem jeho matky.

Poprvé v životě pociť, že jsi z gruntu dobrý člověk, když se staráš o synka a zároveň pečuješ o otce: dívej se, jak roste, zatímco tvůj otec se zmenšuje. Popřemýšlej o staré sentenci, že vše se cyklicky opakuje. V bdělém snění si vybavuj zdánlivě zapomenuté okamžiky z dětství. Miluj se automaticky a s něhou. Cizí úmrtí ber zrale a mlčky. Při poslechu zprávy, že za několik let stoupne průměrná teplota v Andalusii na třicet stupňů v zimě a v létě na padesát, pociť úzkost ze světa, ve kterém bude žít tvůj syn. K pátým narozeninám mu kupte poslední model robotického zlatého retrívra a venčete ho na pláži s nevyslovenou otázkou, jestli ostatní psi tady jsou skuteční, anebo ne.

Dostaň od Berty zprávu, že je na ­zájezdové šňůře se svým novým divadelním kusem a že ho za několik týdnů uvedou v Granadě. Zauvažuj, jestli bys tam měl jet, a přesvědč sám sebe, že jedině tak si ověříš, zda k ní stále ještě něco cítíš. Lekni se při pomyšlení, co by se stalo, kdyby se ukázalo, že ano. Vzmuž se a věř si. Řekni Dafne, že o víkendu zajedeš navštívit přátele, a se smutkem si uvědom, že tvůj sklon ke lhaní se nevytratil. Vrať se do města, kde všechno začalo. Usměj se, až uvidíš, že z domu, ve kterém jsi dva roky bydlel, je teď hotel. Zamluv si dvě noci ve třetím patře, svém bývalém, a zavolej Bertě, že jsi tady. Sejdi se s ní před představením a dlouze se obejměte. Vyprávějte si o svých životech a ty si s něhou všimni, jak si odhrnuje dlouhé prošedivělé vlasy, když ti líčí, kde všude se toulala. Povídej jí o Apollovi a Dafne a uvědom si přitom, co všechno jsi vybudoval, pochop, že patříš tam, že to je tvůj osobní mýtus lásky. Přitakej, až ti řekne, že jste mohli vytvořit rodinu, a láskyplně a čestně odmítni, když dodá, že možná ještě máte čas.

Večer jdi na představení, uroň slzičky radosti a tleskej jejímu nadání. Až skončí, zajdi do šatny, poblahopřej jí, vypijte skleničku vína, nepřijmi její nabídku zajít na večeři s ostatními herci, nech se od ní naposledy pohladit po tváři, přátelsky ji polib na jedno i na druhé víčko, popřej jí to nejlepší, vyjdi ze dveří, nasedni do rychlovlaku a vrať se domů.

Ze španělského originálu Cómo olvidar a Berta ze svazku Gente que ríe (Caballo de Troya, Barcelona 2022) přeložila Blanka Stárková. Kráceno překladatelkou.