Mladá fronta 2023, 264 s.
Vydání knihy Zpověď farářky předcházelo vzedmutí emocí ve společenských rubrikách webů i periodik, odkud se emoční bouře postupně přenesly na sociální sítě. Prodavačka v knihkupectví dokonce říkala, že existují dvě Zpovědi: jedna obyčejná a druhá pikantní. Ta prý ovšem bude na trh vržena až poté, co se vyprodá ta první! Vybavena touto dezinformací (jak jsem se později ubezpečila) jsem se začala ptát, jaká kritéria na toto dílo vlastně klást. Kopecké patrně záleželo na tom, aby Zpověď byla také knižním artefaktem: pevné desky, šitá vazba, křídový papír, na něm kvalitní fotografie a minimalistické ilustrace. V tiráži není uveden redaktor ani korektor a z četných překlepů nebo opakujících se slov by se dalo usoudit, že to není jen opomenutí. Jinak je to ale kniha milá a čtivá, občas burcující, někdy trochu naivní, jindy přímočará a odvážná. Zpověď farářky je pozoruhodnou koláží kontemplativních úvah a navazujících rozhovorů, místy poněkud tezovitých. Některým delším odpovědím by prospělo rozdělení na kratší úseky, což je právě úloha redaktora, když už to nezvládl Tomáš Novotný, který s Martinou Viktorií Kopeckou rozmlouval… Autorka v úvodu píše, že kniha nevznikla z touhy ukazovat světu, co všechno farářka dovede. Má čtenáře vést k otázkám, které mnozí tají i sami před sebou, a pomoct jim hledat, kým opravdu jsou – skrze vztah k vlastnímu tělu, rodičům a hlavně Bohu. Právě tam, kde autorka pátrá po smyslu konání svého i svých bližních a vypráví o svých strastech, je její text nejsilnější i nejliterárnější.