Český stereotyp, že vaříme nejlepší pivo, nám často brání nahlédnout, jak si stojíme na světové pivní scéně. Vedle všudypřítomného ležáku plzeňského typu se sice prosazují produkty řemeslných minipivovarů, ale vyznavači módních pivních stylů mají nakonec leccos společného s obhájci starých pořádků.
„I ten nejnáruživější milovník piva často neví o důležité pozici Čech mezi zeměmi, v nichž se vaří pivo,“ začíná kapitolu o českém pivovarnictví britský průkopník psaní o pivu Michael Jackson ve své Encyklopedii piva (The World Guide to Beer). V této větě z publikace původně ze sedmdesátých let a v přepracované verzi znovu vydané roce 1988 zaznívají dva podstatné rysy vystihující vztah našince k jeho oblíbenému nápoji. Za prvé to, že bezpochyby patříme mezi země, které se významně podílely na rozvoji moderního pivovarnictví. A za druhé, jak přehnaně si tyto zásluhy převádíme do stereotypního, dokola omílaného výroku: „Vaříme nejlepší pivo na světě.“ Jak ale tuto naši pozici vidí „svět“?
Je ležák české zlato?
Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy novinář a popularizátor Michael Jackson psal své vlivné články a knihy o pivu, vznikaly ve Spojených státech první řemeslné pivovary, jejichž cílem bylo přinést větší rozmanitost …
