V keňském Nairobi žije okolo dvou milionů lidí ve slumech. Tato neformální osídlení navzdory rozšířeným představám nestojí mimo systém, ale naopak jsou jeho součástí. Odolnost jejich obyvatel pomáhá státu udržovat ekonomické nerovnosti a zároveň přispívá k fungování společnosti v režimu nekrovitality.
V Kibeře, jednom z největších slumů keňského hlavního města, žije přibližně tři sta tisíc lidí na dvou a půl kilometrech čtverečních. Nairobi, jež se samo prezentuje jako „zelené město pod sluncem“, usiluje o to stát se jedním z nejzelenějších měst subsaharské Afriky. V perspektivě obyvatel slumů, kteří tvoří více než polovinu zdejší populace, však představuje šedivé betonové monstrum, kde o strom nebo o květinu člověk zavadí jen málokdy. Veškerá zeleň se totiž nachází za zdmi s ostnatým drátem jako součást oficiálních rezidenčních oblastí, rekreačních zařízení nebo nákupních středisek. Nairobi tak připomíná dvě města v jednom – první patřím chudým, druhé středním a vyšším třídám.
Města globálního Jihu bývají často interpretována jako duální – skládají se ze dvou protikladných sfér, formální a neformální. Mocní hráči, jako je stát nebo soukromí developeři, určují způsob života ve městě, zatímco běžní lidé tomuto tlaku vzdorují a městský prostor neustále …
