„Jednou mě za ty knihy zavřou,“ povídá kudrnatý muž, zatímco se rozhlížíme po vlhkém údolí. Z lesů na okolních kopcích se kouří; studené ráno slibuje krásný den. Ve vysokých trekových botách, sportovní čelence a v brýlích, jejichž skla tmavnou podle intenzity světla, připomíná spíš správce národního parku než galeristu a nakladatele, za nímž do pohraničí dojíždí metropolitní kulturní smetánka.
Nová Perla, kterou Ivan Mečl už léta buduje v malé horské obci Kyjov u Krásné Lípy, působí uprostřed pochmurných Sudet jako zjevení. Při cestě do romantického údolí, jež si skalními kaňony razí říčka Křinice, tenhle podnik turista nepřehlédne. Barevná stylová křesla vystrčená před bývalou Jednotu, kde Mečl provozuje kavárnu, sálají berlínským temperamentem. Uvnitř si sednete do vínových koženkových sedaček odkudsi z dosloužilého motoráku. Z harampádí se stávají designové artefakty. Ale to nejlepší je hned vedle.
Obrovská budova bývalé fabriky. Jako galerista řídil Mečl pobočky v Německu i v Londýně, teď tahá za nitky na kraji světa v bývalé niťárně. Internet tu nefunguje, přesto má člověk pocit, že stojí uprostřed informační dálnice. V Nové Perle vystavovali Vladimir 518, Veronika Holcová nebo Štěpánka Šimlová. Jsou tu rezidenční ateliéry, ve věži s nádherným výhledem prý bude bazén. Přízemí zabírá sklad nakladatelství, v plánu je i tiskárna. Začínám chápat, co v reálu znamená výraz autonomní kulturní centrum.
Pustit se do takového projektu jen vlastními silami vyžaduje odvahu a drzost. Nic z toho Mečlovi nechybí. Dokonce se zdá, že výtvarné monografie a komiksy, které pod značkou Divus vydává už déle než čtvrt století, jsou čím dál radikálnějším zbožím. Zatímco roku 1997 prokázal nakladatelskou jasnozřivost, když poslal mezi čtenáře Skálovo Velké putování Vlase a Brady, z nějž se stal kult alternativních rodičů, poslední dobou míří přímo na solar publika. Koneckonců sám říká, že za umění dostanete tak akorát přes držku. Což potkalo kreslíře Mikea Dianu, jediného umělce v Americe, kterému soud zakázal tvořit. Pokud jste ten příběh neslyšeli, nechte si ho vyprávět.
„Dílo Mikea Diany je silné, zneklidňující, urážlivé a někdy nepříjemné,“ napsal Neil Gaiman, „umění by mělo dráždit pohodlné a znepokojovat spokojené a to se Mikeovi daří dokonale.“ Ve skutečnosti jsou Dianovy komiksy – kreslené zdánlivě primitivní, a přesto zručnou černou linkou – plné hmyzích monster, halucinogenů, fyzického i psychického utrpení, sexuálního zneužívání, znásilňování, tělesných tekutin a amputovaných pohlavních orgánů. To vše vyvedené s cynickou lhostejností ne nepodobnou té, s jakou pubertální školáci čmárají kosočtverce a penisy.
Diana měl tu smůlu, že se jeho komiksový fanzin Boiled Angel, vydávaný začátkem devadesátých let na Floridě, našel u jednoho z podezřelých v případu tzv. gainesvilleských vražd. Přestože se spojitost se sériovým zabijákem, jehož zločiny mimochodem inspirovaly filmový Vřískot, nepotvrdila, FBI zavětřila. Následně agent v utajení vylákal od kreslíře několik sešitů. Mike Diana byl obviněn z šíření obscénního obsahu a v roce 1994 odsouzen. Vyfasoval tříletý podmíněný trest, pokutu tři tisíce dolarů a více než tisíc hodin veřejně prospěšných prací. Dále mu nařídili psychiatrickou léčbu, kurs novinářské etiky a zakázali kontakt s nezletilými. K dovršení všeho soud nad Dianou vyhlásil klatbu v podobě náhodných domácích prohlídek, jejichž cílem bylo kontrolovat, zda ve svém zpustlém počínání (rozuměj kreslení) nepokračuje.
Žádost souzeného autora, aby byla mezi důkazy obhajoby zařazena jeho sbírka klasiků komiksového undergroundu, soudce Walter Fullerton zamítl. (Je nepochybné, že Robert Crumb a hlavně S. Clay Wilson patřili mezi Dianovy duchovní učitele.) Soud nepřipustil ani výklad, podle kterého je třeba tvorbu doličnou chápat jako politickou hyperbolu, nikoli doslovně nebo jako návod. V takovém případě by byl obžalovaný nejspíš osvobozen, a to podle Prvního dodatku ústavy USA, zaručujícího svobodu projevu.
Diana na fotkách působí jako vcelku pohodářský chlapík, a tak nepřekvapí, že na soud zareagoval komiksem Suffer the Innocent, ve kterém si z celé aféry utahuje a sebe sama nechá zastřelit fanatickým obhájcem mravní čistoty. Mrtvé autorovo tělo je pak zabaleno do novin, peníze na rakev nejsou – „všechny šly na advokáta“.
Tuhle kauzu a asi tak stovku dalších Dianových komiksů a navrch stovku podobně „závadných“ kreseb najdete v objemném dvojsvazkovém vydání America: Live. Die. Publikace vyšla v Divusu a uspořádal ji Ivan Mečl. Autentický obyvatel globální vesnice, chtělo by se říct.
Autor je šéfredaktor nakladatelství Paseka.