Znepokojivost ve smyslu freudovského „das Unheimliche“ má v současné španělskojazyčné próze pevné místo. Dokladem je i povídka, v níž vypravěčce během návštěvy jednoho maghrebského města začne cosi podivného vyrůstat z ucha. Pokouší se o své zkušenosti psát, ale marně.
1
Slovo ferry si spojuje s vesmírnou lodí a má za to, že se tvary oken podobají složeným očím některých druhů hmyzu. Pak vidí, jak si to nějaká zatím bezejmenná postava říká, zatímco kráčí po palubě. Je to žena, z níž vyzařuje zdrženlivý, uklidňující, uvážlivý chlad. Spřádá domněnky nad tím, co pozoruje, což je také chladné: zašpiněná bílá hmota; lehký odér mokrých podrážek, smažených hranolků a ryb.
Bude o sobě mluvit ve třetí osobě, jako by byla cizí. Ráda by se usadila v té atmosféře mrazivého klidu, kterou si právě představila a která je zároveň tóninou, v níž by chtěla psát. Připadá jí to jako nejlepší způsob, jak vyzkoušet svůj nový mozek, jak předstihnout to, co se jí bude dít.
Zemdlelost v ní vyvolá snahu o konverzaci.
Zamíří k postaršímu manželskému páru. Nezbaví se přitom třesu v dolním rtu. Má podezření, že viděli tlapku, která jí visí z ucha. Potom se vydá do bistra. Vedle ní se objeví nápadně bledý, pupkatý čtyřicátník, a ona pocítí chuť mu o tom říct. …
