Následující povídka je z celého výběru nejstarší, ale nejspíš byste to na ní nepoznali. Do každodenních strastí profesora literatury se tu prolamuje absurdno Camusova Cizince. Co se může pokazit, když se akademik zastaví v supermarketu pro toaletní papír, zubní pastu a bochník žitného chleba?
„Sledovali jsme vás,“ řekl strážný, když ho na odchodu ze supermarketu chytil za ruku.
„Co prosím?“ zbledl Loza.
„Nedělejte hloupého,“ obořil se na něj strážný. „Jdeme, vedoucí na vás čeká!“
Loza se zděšeně rozhlédl do stran a zdálo se mu, že místo tváří vidí podivné, pitvorné masky. Nenašel žádnou, která by s ním soucítila.
„Tak dobře,“ řekl a zadíval se do země. „Pojďme.“
Loza sevřel v náručí tašku s nákupem, a jen co udělal první krok, zhrozil se pocitu, že se pod ním propadá podlaha. Jako by znenadání zjistil, že v životě existuje ještě jedno patro, záludně skryté v podzemí.
„Tudy,“ řekl strážný a ukázal na černé dveře.
Za nimi je čekalo něco ještě černějšího. Nepřehledný sklad, zamřele páchnoucí jako zpřevracený žaludek. Uprostřed, mezi tisíci lahvemi naskládanými po stranách, zahlédl dlouhou chodbu, která končila v kanceláři. „Kdybych tak mohl vrátit čas,“ …
