Neviditelní

Skotský komiksový provokatér Grant Morrison se na americké scéně prosadil jako jeden z autorů „britské invaze“ už v osmdesátých letech svou prací na DC titulech jako Animal Man či Doom Patrol, a především temnou batmanovskou variací Arkham Asylum (1989, česky 2007). Když v roce 1994 začal v čerstvě vzniklé edici Vertigo vydávat sérii The Invisibles, byl ještě stále v první fázi své dodnes plodné komiksové kariéry, nicméně právě tento titul je považován za jeho opus magnum. Vydáním posledního, devětapadesátého dílu série se v roce 2000 uzavřela nejen mnohovrstevnatá sága o více než 1500 stranách, ale symbolicky i jedna éra nezávislého komiksu, jejíž vliv je dodnes patrný. The Invisibles se od té doby stali námětem nespočtu fanouškovských i odborných analýz. S ­odstupem takřka ­třiceti let se už naštěstí vytratilo nekritické nadšení dané „kultovním“ charakterem komiksu, o to výrazněji však vyvstala řada aspektů, díky nimž se jedná o skvělou výpověď o náladách a kreativních proudech své doby.

Hutný metatext

Jedním z nejčastěji zmiňovaných aspektů Morrisonovy klíčové série je její originalita. Ta se ovšem ve zpětném pohledu projevuje výrazně odlišným způsobem než v době, kdy komiks vycházel. Ústřední zápletka je totiž koláží mnohokrát využitých motivů a originalita spočívá především v tom, jakým způsobem je Morrison dokázal navrstvit a seskládat do komplexního, někdy až únavně hutného metatextu.

Hlavním hrdinou první série je liverpoolský teenager Dane McGowan, drzý a traumatizovaný flákač a vandal z rozvrácené rodiny, který hned na úvodních stránkách ladně hozeným molotovem vypálí školu a následně je odeslán do pochybného převýchovného ústavu. Brzy se ale ukáže, že je ústřední postavou v kosmickém zápase o osud světa. Do svých řad ho totiž rekrutuje jedna z buněk kontrakulturních agentů The Invisibles, která připomíná kombinaci punkové kapely, špionážní agentury a anarchistického knižního klubu. Dane, teď už pod přezdívkou Jack Frost, se spolu s touto skupinkou následně pustí do boje s démonickými agenty Vnější církve, zlé kosmické entity usilující o zotročení lidstva. Motiv vyvoleného výrostka (v tomto případě dokonce nového Buddhy) ale časem ustupuje do pozadí a Morrisonovi slouží hlavně jako odrazový můstek k meandrujícímu výkladu o filosofii, praktické magii, cestování časem a nespočtu dalších témat, jejichž prostřednictvím postupně odhaluje své představy o skutečné podstatě našeho světa.

The Invisibles lze jen těžko vnímat jako prostou literární fikci nebo vykládat odděleně od autora, protože Morrison svůj komiks zcela nepokrytě koncipoval jako extenzi své osobnosti. A zdaleka nejde jen o to, že velitel skupiny King Mob je jeho alter egem. Morrison do děje průběžně zakomponovával své divoké zážitky – samotný nápad na sepsání série mu údajně vnukl únos ­mimozemšťany při drogovém dýchánku v Káthmándú a komiks popisoval jako magický artefakt, jehož účelem je povznesení lidstva na začátku nového milénia. Když pak vydávání série ohrožovaly klesající prodeje, vyzýval fanoušky k odvrácení nepříznivého osudu hromadnou rituální masturbací. V rámci Morrisonovy barvité kariéry plné úletů to nepřekvapí, ale v kontextu dobové komiksové scény šlo o ojedinělý přístup, který zásadně přispěl ke kultovnímu charakteru díla.

Konspirační thriller

Podobně jako další slavní příslušníci zmíněné britské invaze – Alan Moore, Neil Gaiman, ale také Bryan Talbot – i Morrison takřka na každou stranu svého metafyzického manifestu vrstvil reference ke stěžejním autorům moderní kontrakultury od Lovecrafta přes Burroughse až k Philipu K. Dickovi a nechybějí ani odkazy na Byrona či markýze de Sade, okultní a náboženské texty a řadu dalších děl, která už desítky let nerozlučně patří ke zkouřeným debatám hloubavých studentů dějin umění. Na rozdíl od řady pozdějších imitací ale nešlo o samoúčelnou exhibici. Jedním z dodnes unikátních prvků The Invisibles je Morrisonova ambice vybudovat ucelený fikční – anebo rovnou skutečný? – svět, k čemuž jsou hutné intelektuální výklady pochopitelně nutné.

The Invisibles jsou v řadě ohledů klasickým konspiračním sci­-fi thrillerem, v němž není nouze o svižnou akci, brutální násilí, sex a postavy lehce superhrdinského charakteru, ale tato žánrová schémata jsou pravidelně podrývána a zpochybňována. Brzy se ukáže, že úvodní boj dobra se zlem je jen nedůvěryhodné a zrádné klišé, hrdinové začnou pochybovat o správnosti své světospásné mise, násilí a agrese zákonitě vyvolávají traumatické protireakce a Morrison prostřednictvím této žánrové dekonstrukce nakonec cíleně rozkládá i dominantní společenské narativy a ideologie. Nejde jen o boj proti konspiracím a intrikám Systému, ale nakonec i o překonání dichotomie dobra a zla a konečné sjednocení, osvobození a povznesení lidstva, ke kterému dochází v době mayskými kněžími předpovězené apokalypsy v roce 2012.

Právě političnost komiksu je jedním z projevů dobové atmosféry, která měla řadu překvapivě pozitivních, ale i velmi negativních aspektů. Byla to éra vrcholného triumfu postmoderny. Morrison se vyžíval v rozvíjení situacionistických myšlenek, podvratné infiltraci společenských struktur, mazání hranic mezi skutečností a fikcí a neustálém zpochybňování hodnot a narativů. Ač členové tajného hnutí, jsou jeho hrdinové vrcholně individualističtí a k záchraně světa směřují přes osobní osvícení a vlastní konstrukci reality. Věří přitom, že padouchy je možné obrátit a převychovat a dobré myšlenky nakonec zákonitě prosáknou společností. Jakkoliv to dnes působí jako naivní a snad i nebezpečný blud, v nejisté a vzrušené době před koncem milénia a následnými dějinnými fackami to působilo zcela jinak.

Magický artefakt

Ve světě The Invisibles jsou pravdivé všechny konspirační teorie – od mimozemšťanů v Roswellu přes iluminátská spiknutí až po „očipování“ mozků. Motivy rebelské buňky, vyvoleného spasitele a odhalení tajné podstaty světa se v průběhu vydávání série objevily i v Matrixu (který řada Morrisonových fanoušků obviňuje z nepřiznané inspirace) a myšlenky, které Morrison a další tvůrci v devadesátých letech prosazovali v dobré víře v nápravu systémových chyb, se po dvou dekádách staly arzenálem sil, se kterými se původně The Invisibles snažili bojovat.

Morrisonův humanismus a důraz na maximální osobní osvobození ale na druhou stranu přispěl k vlastnostem, díky nimž série svou dobu přesáhla. Jednou z ústředních postav je tak brazilská trans šamanka Lord Fanny, která byla v devadesátých letech jedním z nemnoha citlivých zobrazení trans lidí nejen na poli alternativního komiksu. Ale i v jiných ohledech komiks vykreslením sexuality či LGBTQ+ témat překonával dobovou produkci.

Dnes je už těžko představitelné, že by v edici velikosti a dosahu Vertiga bylo možné publikovat takto rozsáhlou sérii, která se nedá vtěsnat do marketingově uchopitelných kategorií, je zcela nevhodná pro případné seriálové zpracování a tvrdošíjně sleduje svébytnou autorskou vizi i za cenu toho, že se místy propadá do stěží srozumitelného chaosu. Při vzpomínání na kulturu devadesátých let se často hodnotí, zda to byla dobrá, či špatná éra a co nám z ní zůstalo. Jde o pokrytecký a nesmyslný přístup, který se mnohdy zvrhává v zakyslou nostalgii nebo pro politiku nevidí jiné věci. Neopakovatelný charakter The Invisibles a dalších komiksů z Vertiga byl utvářen nejen dobovou politikou a kulturními trendy, ale také podobou komiksového trhu a komunikačních technologií. Po příchodu Googlu už nedává smysl konstruovat vyprávění jako hutnou encyklopedii alternativní kultury, fanouškovství má jinou dynamiku a komiksoví autoři už si nemohou pěstovat image rockových hvězd. Morrisonův magický komiksový artefakt tak dnes nemá smysl napodobovat. Stačí, že jeho kouzlo zafungovalo a řadě čtenářů i autorů otevřelo nevídané obzory.

Autor je publicista.