Nahrávku Out of Heart londýnské rapperky Flohio určuje nostalgie po arkádových hrách a hledání vlastní identity. „Vracím se do doby, kdy mi bylo deset a s kamarády jsme pařili v obýváku,“ prohlašuje jednatřicetiletá MC, která ve svých textech tematizuje zranitelnost, vnitřní nejistotu a potřebu blízkosti i samoty.
„DIY or die,“ popisuje svůj hudební přístup v Londýně usazená nigerijská rapperka Flohio. Na svém prvním dlouhohrajícím albu Out of Heart ukazuje, že řadit ji po prvních nahrávkách do žánrové přihrádky grimu bylo předčasné. Flohio se s lehkostí pohybuje mezi svižným rapem a melodickým vyprávěním a na své nejnovější a doposud nejosobnější nahrávce zdůrazňuje emocionalitu a zranitelnost.
S nadšením, nebo bez?
Název Out of Heart by se dal do češtiny přeložit jako „bez nadšení“, případně rovnou „znechucený“, což celkem vystihuje zpěvaččin výraz na obalu desky – kombinace lhostejného pohledu a typické androgynní stylizace vytváří dojem rezervovanosti, ne-li rezignace. O vyčerpání i potřebě odpočinku a blízkosti Flohio na albu sice hovoří, ale v jejím projevu nadšení a zápal rozhodně nechybějí. S precizní plynulou flow se přesouvá mezi energií nabitými tracky, jako je Speed of Light, a rytmicky uvolněnějšími skladbami, v nichž přechází z rapového vyprávění k melodickým popěvkům, které se v její tvorbě dříve příliš neobjevovaly. Na Out of Heart se potkávají nekompromisní grimové polohy, prvky industriální elektroniky i hravé tóny syntezátorů, ozvuky housu nebo odosobněný hlas s efektem autotune. Nahrávka představuje Flohio jako všestrannou a cílevědomou hudebnici, která si trpělivě hledá svou pozici na londýnské scéně.
„Hudba pro mě znamená dveře. Lidé, kteří jimi projdou, poznají můj svět. A já zase díky hudbě vstupuji do jejich životů,“ vysvětluje rapperka, proč je pro ni důležité mluvit ve skladbách o věcech, které prožívá každý – třeba o bolestivých rozchodech nebo ztrátě přátel a členů rodiny. Londýnská MC svou schopnost vyprávět prokázala už na prvních EP Nowhere Near (2016) a Wild Yout (2018) a také na mixtapu No Panic No Pain (2020). Už z této nahrávky byl znát textařský talent a cit pro výběr podkladů vycházejících z grimu i trapu. Nejsilnější byla Flohio ve výrazně rytmických, dynamických skladbách – například v tracku Unveiled, který napsala na jednom mexickém festivalu po vystoupení s elektronickým duem Modeselktor, které ji přizvalo na album Who Else (2019). Adrenalin z koncertu se tu mění v naléhavý apel, artikulovaný grimovou flow a závěrečným zvoláním: „Rage, fuckin’ rage!“
Sdílení a samota
Album Out of Heart je oproti starším nahrávkám o poznání klidnější a vyrovnanější, i když něco z dřívější nekompromisnosti přece jen zůstalo. Proměna zvuku, různé hlasové polohy i větší žánrový rozptyl každopádně svědčí o větších ambicích. „Album je něco, podle čeho vás lidé definují, takže na něm není moc prostoru pro blbnutí. Zato můžete ukázat, na čem vám doopravdy záleží,“ shrnula hudebnice pro Loud and Quiet, v čem spočívá posun od zmíněného mixtapu.
Potřeba mít dostatek osobního prostoru a vyjádřit své niterné pocity se v produkci Flohio opakovaně vrací: ve starší skladbě Roundtown rapovala o snaze najít znovu rovnováhu; téma loňského tracku L.M.P.M. (Lost My Peace of Mind) je patrné už z názvu. Povahou spíš tichá a uzavřená umělkyně, která sebe samu popisuje jako outsiderku a stále se cítí nejistá, když na internetu zveřejňuje nové tracky, se však při živých vystoupeních promění a užívá si interakci s publikem. „Když přijdete na můj koncert, chci, aby vás hudba přinutila tančit bez ohledu na všechno ostatní.“ Flohio se tak na jedné straně snaží předávat svým posluchačům a posluchačkám energii, na straně druhé mluví o potřebě samoty, z níž čerpá sílu. Není v tom koneckonců sama – zmínit můžeme třeba její slavnější souputnici Little Simz, jejíž témata i žánrové zakotvení se v mnohém shodují s produkcí Flohio a která na albech Sometimes I Might Be Introvert (2021) a No Thank You (2022) také rapuje o nejistotách a vnitřních bojích.
Spíše na okraji
Funmi Ohiosumah, jak zní rapperčino občanské jméno, vyrůstala v jihovýchodní části Londýna, kam se její rodina přestěhovala z Nigérie, když bylo zpěvačce devět let. Klíčový vliv na její tvorbu měl místní klub pro mládež Salmon Youth Centre. Kromě něj neměli místní teenageři moc jiných možností, kde trávit čas. „Když mi bylo třináct, začala jsem psát písničky a skládat hudbu v sestřině ložnici v horním patře. A potom jsem zkoušela v Salmon Youth Centre tady v Bermondsey dát dohromady to, co jsem si připravila. Učila jsem se od lokálních MCs, jak skladby strukturovat a jak vystupovat při open micu,“ vzpomíná Flohio na své začátky v rozhovoru pro Mixmag. Důležité pro ni byly také poslechovky, na kterých pouštěla své nové tracky kamarádům, kteří ji chodili podporovat i při vystoupeních. Postupně tak získala sebejistotu a vytvořila si současný tým. Se spolupracovníky je zvyklá trávit čas i mimo studio. Komunita, kterou kolem sebe má, jí připomíná, jaký je rozdíl mezi Flohio a Funmi, a pomáhá jí udržet si integritu pod tlakem hudebního průmyslu.
Pomalé pracovní tempo, přátelské prostředí a pečlivost rapperce umožňují hledat vlastní styl, zkoušet nové věci a vydávat jen to, za čím si stoprocentně stojí. Odvrácenou stranou tohoto přístupu je ovšem pokles zájmu médií, která ji už před pěti lety označovala za vycházející hvězdu britské hudební scény. Dnes navzdory velkým nadějím stojí Flohio stále spíše na okraji – snaha nalézt rovnováhu v životě i tvorbě si i v jejím případě vybrala svou daň. Album Out of Heart nicméně potvrzuje, že sledovat její dráhu, která se vyvíjí bez ohledu na očekávání okolí, stojí za to. A vůbec nevadí, že si občas musíme počkat.
Autorka je hudební publicistka.
Flohio: Out of Heart. AWAL Music 2022.