Dvacátého čtvrtého února proběhlo tradiční předávání filmových cen César, pořádaných Francouzskou filmovou akademií. Přenos, který bylo možné zhlédnout na filmové stanici Canal plus, shrnula o den později reportáž na rozhlasové stanici France info Culture. Úvodní řeč přednesl komik Jamel Debbouze, známý hlavně jako jeden ze zakladatelů francouzského stand-upu a také člověk, jemuž vděčí za svou kariéru například aktuálně velmi obsazovaný herec Omar Sy. „Jsem rád, že zde dnes mohu být a promluvit. Každopádně jsme v háji, protože naši kinematografii ubíjejí platformy. Vezměte si, že za devět eur měsíčně můžete koukat na Leonarda DiCapria nebo Meryl Streep. Ale když chcete jít do kina se svou ženou, dáte za to šedesát eur – třicet za lístky, třicet za chůvu. A jaké se nabízí řešení? Snížit odměnu té chůvy? Stejně hlídá spící děti a kouká u toho na Netflix,“ zahájil večer sarkasticky Debbouze. Nejlepším filmem se stalo policejní krimi La nuit du 12 (Noc z dvanáctého, 2022) režiséra Dominika Molla. Jeho ústředním tématem je násilí na ženách, konkrétně brutální vražda ženy, kterou zaživa upálil agresor, jenž nebyl nikdy nedopaden. „V roce 2021 bylo 122 žen zabito jejich partnery, loni jen o jednu méně, je to tedy téma ve Francii velmi aktuální. Díky MeToo se podařilo rozmluvit ženy, nyní je potřeba, aby jim bylo nasloucháno, a to hlavně těmi muži, kteří pracují s jejich traumaty, jako jsou policisté nebo lékaři,“ pronesla producentka filmu, který získal celkem šest sošek včetně ocenění za nejlepší film a režii. Večer probíhal podle autora textu ve velmi pozitivním duchu, za uplynulý rok se Francouzi a Francouzky opět vrátili do kin a dosáhli čísel z doby před pandemií covidu-19 (zhruba 150 milionů zakoupených lístků ročně), čímž se řadí mezi nejvěrnější návštěvníky kin v Evropě. Sošku získala také Michaela Pavlátová za animovaný snímek Moje slunce Mad (2022), cenu ve svém projevu věnovala Ukrajině.
Vedle Césarů se nejen ve světě filmu diskutuje dlouho očekávaný velkofilm režiséra Guillauma Caneta Asterix a Obelix – Říše středu. Canet o něm přišel 25. ledna 2023 diskutovat společně s fotbalistou Zlatanem Ibrahimovičem, jenž si ve snímku střihl malou roli, do pořadu novinářky Léy Salamé na rozhlasové stanici France Inter. „Chtěl jsem tím filmem vzdát hold našim galským předkům. Ale také jsem chtěl, aby to byla jakási lidová epopej. Podle toho jsem vybíral i herce a Zlatan se mi hodil, hraje tam takového rváče, pravou ruku Césara,“ vysvětluje režisér, proč se rozhodl do natáčení zapojit švédského fotbalistu. Podle Caneta by mělo být v zájmu všech Francouzů film zhlédnout, protože se může stát, že se už žádný podobně megalomanský ve Francii nikdy nenatočí. „Na můj snímek čeká celý filmový průmysl, je důležité, aby měl úspěch a zaplatil se, protože to bude motivovat sponzory, producenty a režiséry, aby i nadále podobné filmy podporovali,“ odpovídá na otázku Léy Salamé, proč je podle něj nový Asterix přelomový. „Zkrátka, pokud nechcete, aby francouzská kinematografie skomírala, jděte do kina na můj film,“ uzavřel Canet rozhovor.
Francouzi i nadále tvrdě a bojovně odmítají důchodovou reformu předloženou prezidentem Macronem v lednu tohoto roku. V úterý 7. března se letos již pošesté po Francii stávkovalo a demonstrovalo. Podle deníku Le Monde, který přinesl celodenní podrobné zpravodajství, mobilizace neoslabuje. Do ulic opět vyšly zhruba dva miliony lidí, v některých provozech se zastavila výroba, nejezdila hromadná doprava a byly omezené služby. Cílem mobilizace nebylo jen vyjít do ulic, ale pokusit se Francii zcela ochromit. Částečně se podařilo narušit hromadnou dopravu nejen v Paříži, ale i v dalších městech. Do stávky se zapojilo téměř čtyřicet procent všech zaměstnanců tohoto sektoru, silně se protesty projevily také ve školství, kde stávkovalo téměř čtyřicet procent studentů a učitelů zejména středních a vysokých škol. Stávka výrazně zasáhla i provoz společnosti EDF, která distribuuje v zemi elektřinu – zapojila se do ní polovina jejích zaměstnanců. „Jelikož prezident Macron mlčí, žádáme, aby nás Elysejský palác okamžitě přijal, a také vyhlašujeme další den mobilizace na 15. března,“ prohlásily v oficiální zprávě odborové svazy, které se historicky spojily v boji proti navrhovaným změnám v důchodovém systému.
Deník L’Obs přinesl 7. března podrobnou reportáž mapující mobilizaci v Paříži. „Doteď mě to zatím stálo šest set eur, ale s tím jsem smířený. Počítám i s tím, že přijdu o dovolenou. Moje priorita je teď udělat naprosto vše pro to, aby zákon stáhli, abych měl důstojný důchod. Pokud bude třeba tuhle zemi na tři týdny úplně paralyzovat, jdu do toho,“ vysvětluje řidič metra na lince 13 Grégory. Padesátiletý hasič Patrice se hodlá bít do posledního momentu: „Věk odchodu do důchodu je pro mě naprosto stěžejní, jsme přímo vystaveni kouři, potkáváme se s příšernou chudobou a sociálními katastrofami. Naše životaschopnost je mnohem nižší, než je průměr ostatních lidí v zemi. Nechci chodit do práce ani o den déle.“ Protestuje společně s Olivierem, který spravuje kanalizace: „Moje práce je hodně fyzická, už teď mám zdravotní problémy.“ Esther je zase řidičkou příměstského vlaku RER a ve stávce je již několikátý den: „Nikdo s námi nemluví, vládu nezajímá, co si o reformě myslí ti, díky nimž tahle země funguje.“ Z reportáže vyplývá, že mezi účastníky protestů stále panuje bojová nálada: lidé se shodují, že je třeba zemi úplně zastavit a nepolevit [v době uzávěrky tohoto vydání A2 francouzský Senát schválil zvýšení důchodového věku na 64 let, zákon ale ještě musí projít dolní komorou parlamentu – pozn. red.].