Rakouská režisérka Marie Kreutzer nepřináší ve svém novém dramatu životopisný portrét císařovny Alžběty Bavorské. Hravé dílo plné anachronismů zkoumá obecné téma postavení ženy ve společnosti, mluví o samotě i úzkosti a zároveň vybízí ke gestům vzdoru.
Příběh Alžběty Bavorské, zvané Sissi, je známý divákům nejvíce díky rakouské trilogii z padesátých let. Po romantické férii o šťastném manželství císařského páru ale v Korzetu (Corsage, 2022) nenajdeme ani památky. Drama o stárnoucí ženě, zoufale bojující o sebeurčení a své místo ve světě, má více vrstev, než by se na první pohled mohlo zdát.
Proti zkostnatělým pravidlům
Režisérka Marie Kreutzer zasadila děj Korzetu do roku 1878, kdy Sissi (Vicky Krieps) dosáhla věku čtyřiceti let. Smíření se stárnutím je pro ni stejně těžké jako stálé udržování svého pověstně úzkého pasu. Tím spíš, že je pod drobnohledem veřejnosti, která sleduje každou její vrásku. Symbolická role panovnice ji svazuje a dusí jako pevně sešněrovaný korzet, manželství s Františkem Josefem jí přináší jen pramalou útěchu. Se stále nepřítomným a zaneprázdněným císařem už delší dobu není schopná sdílet jakoukoli intimitu, ať již duševní či fyzickou, a musí se smířit s tím, že svého manžela přestala zajímat a přitahovat.
Stále se opakující nudné bankety, plné zdvořilostních frází a marné snahy podílet se na státních záležitostech, ji dohánějí k rebelantství, jímž dává najevo nespokojenost se svou pozicí. Předstírá omdlévání na reprezentativních událostech, kouří a převrací zkostnatělá pravidla dvora vzhůru nohama. Příležitostné milostné avantýry, ke kterým dojde během jejích cest do Northamptonu nebo Bavorska, nevyhledává proto, že by nemilovala svého muže, ale v naději, že se na ni někdo ještě bude dívat hlavně jako na ženu. Ideálně na ženu krásnou a půvabnou.
Dějinám navzdory
Korzet je tedy především filmem o vnitřním utrpení, osamělosti, strachu ze ztráty mládí a krásy. Ačkoli se soustředí na skutečnou postavu, neusiluje o historickou přesnost. Režisérka naopak sleduje obecná témata, akcentuje zejména otázku postavení a role ženy v současné společnosti, neméně sešněrované konvencemi. Podobné téma již zkoumala v předchozím filmu Půda pod nohama (Der Boden unter den Füssen, 2019) o volbách mezi rodinou a kariérou, nebo v komedii To nás teda dostalo (Was hat uns bloß so ruiniert, 2016), jež se věnuje otázkám nastávajícího rodičovství (zde také obsadila Vicky Krieps do jedné z hlavních rolí).
V Korzetu Kreutzer opakovaně využívá zjevné anachronismy. Až na výjimky se netýkají samotného příběhu, jen pomrkávají na diváka a poukazují na fakt, že toto není příběh zakonzervovaný v minulých dobách. Někdy se nenápadně ukrývají v mizanscéně, jako například traktor na venkovské silnici nebo zeleně svítící únikové tabulky v místnosti, kde se Sissi učí šermu. Jindy zazní skladba As Tears Go By od Rolling Stones, zahraná na harfu. Největší pozornost k sobě ale strhává císařovnina fascinace filmovým médiem, které jí v Anglii představí vynálezce Louis Le Prince. K filmu se zpočátku staví rezervovaně, neboť dle svých slov nemá v oblibě fotografie ani portréty, ale jeho sílu záznamu skutečných a nezkreslených věcí obdivuje.
Labuť a tygr
Ústřední písní skvěle vybraného hudebního doprovodu je další současná skladba She Was francouzské zpěvačky Camille. Text této písně z dvanáct let starého alba Ilo Veyou komentuje nešťastný hrdinčin příběh: „Když byla doma/ byla labutí,/ když byla venku, byla tygrem/ a tygr se v divočině k nikomu nepoutá.“ Císařovnin vzdor je podobným procesem proměny labutě v tygra. Když si ostříhá své dlouhé vlasy, jako by z ní skutečně spadla dlouho vláčená zátěž. I tyto „výkřiky“ se ztratí v tichu, a když Sissi zjistí, že vlastní dcera opovrhuje jejím bojem za sebeurčení, rozhodne se role císařovny zcela vzdát. V závěru se film dostává na hranici alternativní historie a klade otázku, zda žena, ve skutečnosti probodnutá pilníkem anarchisty Lucheniho, byla skutečně tou, za kterou ji všichni považovali.
Korzet je excentrickým dramatem o emancipaci a svobodě. Kamera Judith Kaufmann většinou volně pluje ve strohých prostředích a jen vzácně na sebe strhává pozornost geometricky symetrickými kompozicemi nebo manýristicky zpomalenými záběry. Nejasná hranice historické reality a stylizace může dráždit diváky, kteří očekávají biografickou přesnost, tento hravý a překvapující koncept je ovšem zároveň předností díla. Korzet nenabízí nový pohled na život slavné císařovny, spíše vybízí ke vztyčení prostředníku proti vyprázdněným stereotypům, které pozbyly svou funkci.
Autor je filmový publicista.
Korzet (Corsage). Rakousko, Lucembursko, Německo, Francie 2022, 113 minut. Scénář a režie Marie Kreutzer, kamera Judith Kaufmann, hudba Camille, hrají Vicky Krieps, Colin Morgan, Finnegan Oldfield, Tamás Lengyel, Alma Hasun ad.