Měsíční jízdenka za 49 eur pro celé Německo míří do předprodeje a platit začne od prvního května – sice jen v regionálních vlacích, ty ale v Německu zahrnují i většinu spojů, jaké u nás označujeme za rychlíky, a navíc ji bude možné využívat i v městské dopravě a místních autobusech. Na webu Deutsche Bahn se dočteme, že Deutschland-Ticket navazuje na loňskou letní jízdenku za devět eur, „zavedenou z iniciativy spolkové vlády s cílem snížit zátěž občanů v důsledku prudkého nárůstu nákladů na elektřinu, potraviny, vytápění a mobilitu“. Podobnou cestou jde při rekordní inflaci i Maďarsko, které zavádí levné měsíční síťové jízdenky s regionálními variantami a devadesátiprocentní studentskou slevou. Člověk si říká, že když i taková reakcionářská vláda dovede udělat něco pro lidi, mohli bychom se něčeho dočkat také od té naší. Ta nicméně zatím dokázala leda omezit slevy pro student(k)y a senior(k)y. A co pro naši mobilitu dělá dál? Síťové jízdenky na železnici v Česku máme už od prosince. Jednodenní stojí 868 korun – nejspíš proto jsem ještě neslyšel o tom, že by si ji někdo koupil; vyplatila by se snad jen tomu, kdo by si chtěl zajet na otočku z Ostravy do západních Čech a být do půlnoci doma. Měsíční lístek pak vyjde na 5746 korun. „Cestující může mezi dopravci bez omezení přestupovat,“ vyzdvihuje jedinou výhodu této tragikomické nabídky, která má být náplastí na tarifní chaos způsobený liberalizací železniční dopravy, ministr dopravy Martin Kupka z ODS. Co když ale nechceme ani tak přestupovat, jako zkrátka cestovat bez zchudnutí, zamořování vzduchu a postávání v kolonách? Nejspíš máme smůlu, o obdobě německé jízdenky ministr nechce slyšet. Lidé by ji totiž opravdu využívali – a to by zavánělo komunismem.