Sestříhaná Boží ruka

Jako „gangsterku od Martina Scorseseho“ sestříhal Asif Kapadia více než pět set hodin VHS materiálu do svého snímku Diego Maradona. Příběh o tom, jak chudý chlapec z předměstí Buenos Aires ke štěstí přišel, ústí v moralistní poučení o ikarovském pádu z výšin až na úplné dno. Sledujeme Neapol v době, kdy byla v italském fotbalovém prostředí outsiderem, který se marně snaží konkurovat bohatým klubům ze severu. Do týmu, kterému na stadionech spílají do „prasat roznášejících choleru“, ovšem přichází zázračný mladík z Argentiny a dovede ho až k mistrovskému titulu. Na světovém šampionátu pak Maradona v dresu rodné země vyřadí nenáviděné Angličany sólovým průnikem přes půl hřiště a ještě slavnějším gólem rukou. Se slávou nicméně přichází opojení a spolčení s neapolskou mafií, která hvězdnému hráči dodává drogy a společnice. Pád byl rychlý. Na dalším mistrovství stojí Maradona na neapolské půdě k nelibosti místních proti domácímu výběru, ve finále navíc podléhá Německu, má pozitivní test na kokain, následuje patnáctiměsíční zákaz startu a z ikony se stává zavrženíhodný nohsled mafie, který radši utíká do rodné země, kde se stále těší přízni… Kapadia tento příběh vypráví ve strhujícím tempu, které nedá vydechnout.

Legenda o legendě

Režisér se po úspěšných dokumentárních dramatech o zpěvačce Amy Winehouse a hvězdě Formule 1 Ayrtonu Sennovi, ceněných za skvělý střih i pečlivost, pustil do nelehkého úkolu. Fotbal je nejen celosvětově nejpopulárnějším sportem, ale také nejsledovanějším kulturním artefaktem vůbec. Jak přispět k tématu Maradona něčím novým, co by miliony fotbalových příznivců donutilo opustit televizní obrazovky a vydat se do kin? Kromě toho tentokrát Kapadia vyprávěl o někom, kdo ještě žil, a namísto tečky v podobě tragického úmrtí tak čelil hrozbě kritiky přímo od exponované hvězdy.

Tak jako všechny portréty představuje i Kapadiův Maradona určitý výřez reality, racionálně konstruovaný pohled. Výstavbě příběhu tak musí ustoupit skutečnosti, které se nehodí do režisérova záměru. Neapol samozřejmě nebyla týmem fotbalových „nazdárků“, které spasí levonohý génius. Vždyť jeho spoluhráči hráli v národních reprezentacích. A co Maradonův vstup mezi profesionály v argentinské fotbalové lize, který snímek redukuje na promenování se před televizními kamerami v přepychové kožešině? Přitom se jednalo o mimořádnou událost, když se mladík v tak útlém věku dokázal prosadit v lize fotbalových mistrů světa. Pro vojenskou juntu byl úspěch reprezentace navíc zásadním nástrojem politické propagandy, a z fotbalu se tak stala národní svátost. Právě tady se rodí nedotknutelná ikona s božskou aurou, jejíž příznivci dokonce založili vlastní církev.

Podobně film nakládá i s dvouletým angažmá v Barceloně, kde Maradona zahájil svou evropskou pouť. Zatímco ze snímku máme pocit jakéhosi neúspěchu, aby mohlo o to více vyniknout souznění chlapce z chudinské čtvrti s Neapolí, ve skutečnosti Maradona přišel v roce 1982 do Španělska jako fotbalová superstar a katalánský velkoklub za něho vyplatil rekordní přestupovou sumu pět milio­nů liber. Za koučování trenéra Césara Luise Menottiho tu Maradona zažil svou střelecky nejlepší sezónu, během níž třiadvacetkrát skóroval. Navíc se stal historicky prvním fotbalistou, kterému za jeho umění tleskali i fanoušci konkurenčního Realu Madrid. Až po bitce ve finále španělského poháru přichází další rekordní přestup do Itálie, která v té době klubovému fotbalu zcela dominovala.

Výsek života

Těžko zachytit Maradonův život v celé šíři ve dvouhodinové stopáži. Neskončil nevy­dařeným pokusem hrát v Sevil­­le, návratem do rodné země, reprezentačním koncem na mistrovství v USA, kde skóruje proti Řecku a vystraší diváky řevem do kamery, ani následným dopingovým nálezem. Po konci fotbalové kariéry přichází boj s obezitou i drogovou závislostí, trenérské mise v národním týmu či Bělorusku, role charismatické legendy i křepčícího šaška – momenty, které zachycuje třeba i série na Netflixu Maradona v Mexiku (Maradona en Sinaloa, 2019).

Největším klamem Kapadiova díla je, že navzdory svému obecnému názvu fotbalistu vlastně redukuje na italskou epizodu, tedy na jednu z mnoha součástí jeho osudů, k nimž patří třeba i Maradonova celoživotní politická inklinace k levici. I ta ale na rozdíl od bulvarizujících náhledů do jeho manželského života ve filmu absentuje.

Autor je sociolog.