Svazkem T nula se prozatím uzavřelo vydávání českých překladů děl italského spisovatele Itala Calvina. Není náhoda, že název odkazuje k tzv. nulovému času, v němž při experimentu započíná sledování fyzikálního úkazu – autor totiž v těchto prózách zkoumá samotné možnosti příběhu.
T nula (Ti con zero, 1967) je sedmým a zatím posledním svazkem řady, v níž nakladatelství Dokořán přináší nové i starší překlady děl Itala Calvina. Novinka v překladu Jiřího Pelána je českému čtenáři představena vůbec poprvé. Soubor navazuje na Kosmické grotesky, které u nás vyšly v užším výboru roku 1968 (kompletně až v roce 2021 v překladu Kateřiny Vinšové; viz A2 č. 24/2022). T nula se jim nejvíce blíží v úvodním oddílu, kterým nás stejně jako v předchozím titulu provází záhadný vypravěč Qfwfq. Calvinův literární experiment se dotýká základních (nejen literárních) problémů – prostoru a času. Problematice obou těchto veličin v literatuře se ostatně spisovatel věnoval i v Amerických přednáškách (1988, česky 1999).
Sci-fi mytologie
Calvino se bránil označení těchto povídek za science fiction. Na rozdíl od běžné sci-fi se navíc obrací – tak jako v Kosmických groteskách – do vzdálené minulosti. Inspiraci patrně nacházel i v rodinném kruhu: mezi nejbližšími příbuznými měl chemiky, botaniky a jeho bratr byl geolog. Druhá inspirační linka pak vede k jeho působení ve sdružení OuLiPo (Dílna potenciální literatury). V textech obsažených v souboru T nula je jasně zřejmé, že jsou výsledkem chladné logické konstrukce. Nejedná se tedy o předání životní zkušenosti nebo snahu o sociální kritiku, ale o pouhé zachycení možných narativních struktur. Na jedné straně jde o ryze antimimetický postup, na straně druhé se autor snažil před čtenářem odhalit základy spisovatelského řemesla.
V prvé ze tří částí se Calvino ještě uchyluje ke strategii vševědoucího vypravěče – Qfwfq je zde schopen jako očitý svědek podat zprávu o vzniku Měsíce i živočišných druhů. Co se týče faktického obsahu, nenechal se autor svazovat vědeckými teoriemi. Jeho přístup by se dal označit za jakousi sci-fi mytologii, svou roli tu ale hrála i Calvinova záliba v pohádkách (viz svazek Italské pohádky; 1956, česky 1982). Druhý oddíl, nazvaný Priscilla, rozvíjí právě tuto kvazivědeckou, mytologickou linku: „Všechno potom se ztrácí v roztříštěné a znásobené paměti, tak jak probíhá šíření a opakování ve světě bezpamětných a smrtelných jedinců, ale už okamžik předtím, než začalo potom, jsem pochopil všechno, co se mělo stát, budoucnost či spojení prstence, které se teď anebo už tenkrát uskutečňuje anebo které už tenkrát zoufale usiluje o to, aby se uskutečnilo…“
Zcela odlišný je pak třetí oddíl, který nese název celého souboru. Jazyk v něm slouží autorovi k exaktní rekonstrukci logického procesu. Například titulní povídka T nula je Calvinovou verzí slavného Zénónova paradoxu o šípu, který se v každém okamžiku nachází v určitém bodě, a přesto letí.
Jak se dostat ze žaláře?
Pokud v Kosmických groteskách vyvstávaly za samotnými povídkami vědecké hypotézy, v T nula dochází i k jistému hodnocení a vymezení. Hned v úvodní povídce Měkký měsíc je možné zachytit Calvinovu skepsi k technickému pokroku: „Po stovky tisíc století se snažíme vrátit Zemi její někdejší přirozený vzhled, rekonstruujeme původní pozemskou krustu z plastů a betonu a plechu a skla a smaltu a umělé kůže. Ale je to dlouhá cesta.“
V jednotlivých povídkách autora přitahuje množství alternativ, kterými se může příběh ubírat. Zejména v povídce Noční řidič řeší aktér nepřeberné množství možností, jak se usmířit se svou dívkou Y a nenasměrovat ji do náruče svého soka Z. Inspirace kombinatorikou je tu zřejmá. Pozoruhodný je i závěrečný text Hrabě Monte Christo, v němž se setkáváme s Dumasovými hrdiny. Zatímco abbé Faria hledá cestu ze žaláře spontánně a je při tom velmi aktivní, hrabě Monte Christo se snaží především rozumově prozkoumat veškeré alternativy. Pouze úvahami ohledává prostor své kobky. A tak se Calvino opět vrací k otázkám: Co je to prostor? Co je to čas?
Podobně jako nás Raymond Queneau ve svých Stylistických cvičeních (1947, česky 1985) učí, jak různě lze literárně pojednat příběh či situaci, Calvino nám předkládá nepřeberné množství možností, jimiž se může příběh vydat. V jistém smyslu vrcholí toto jeho snažení v perle postmoderní literatury, románu Když jedné zimní noci cestující (1979, česky 1998; viz A2 č. 21/2017). Italo Calvino byl bezpochyby jedním z největších prozaiků druhé poloviny 20. století a autorem světového formátu. Uznání si zaslouží především za to, že dokázal celý život „nepsat jednu knihu“ a své směřování hned několikrát výrazně změnil.
Autor je publicista.
Italo Calvino: T nula. Přeložil Jiří Pelán. Dokořán, Praha 2022, 152 stran.