Kontroverzní a čím dál autoritářštější prezident Salvadoru Nayib Bukele na sebe upozornil hlavně zavedením bitcoinu jako oficiální měny. Větší vliv na každodenní život v šestimilionové středoamerické zemi má ale jeho „plán kontroly nad územím“, který v podstatě znamená totální válku proti místním gangům neboli pandillas. Obsáhlý materiál k poslednímu vývoji (částečně převzatý od španělskojazyčné sekce BBC) se objevil 2. dubna v salvadorském deníku La Prensa Gráfica. Jedním z následků honu na gangstery je jejich exodus do sousedního Hondurasu a Guatemaly, odkud se často snaží dostat dál do Mexika a USA – i v těchto zemích totiž operuje největší salvadorská zločinecká síť Mara Salvatrucha. Silové složky středoamerických zemí ale na pronásledování zločinců spolupracují a výjimečný stav platí nejen v Salvadoru, ale od prosince i v Hondurasu. Bukelemu se skutečně podařilo několikanásobně snížit míru vražd v zemi (řadu let patřila k nejvyšším na světě), čímž si u Salvadořanů získal rekordní popularitu, zároveň je však neustále kritizován lidskoprávními organizacemi, mimo jiné za svévolné zatýkání nevinných osob nebo pronásledování těch, které už si svůj trest odpykaly. Migrantům s gangsterskou minulostí navíc hrozí, že při deportaci do Salvadoru půjdou rovnou do nové obří „protiteroristické“ věznice pro čtyřicet tisíc osob. Takového osudu se obává i Miguel, který ze Salvadoru uprchl a snaží se dostat do USA. Mara Salvatrucha ho naverbovala, když mu bylo třináct, ale po letech věznění už prý žil bezúhonně. „Když se mě zeptáte, jestli to, co dělají proti zločinu a gangům, je správné, bez váhání řeknu, že ano.“ Dokud ale účel světí prostředky, návrat je pro Miguela nemyslitelný: „Já se do Salvadoru nevrátím ani v rakvi. Ani v rakvi.“
„Koukat, myslet, odhalovat,/ co před námi chtějí schovat,/ a potom to vypravovat.“ Těmito verši charakterizoval svou práci argentinský novinář a prozaik Martín Caparrós, když na konci března ve Valencii přebíral Cenu Ortegy y Gasseta, nejvýznamnější španělské novinářské ocenění. Pětašedesátiletý Caparrós kvůli zdravotním problémům přijel na pódium na vozíku a téměř čtvrt hodiny četl z notebooku svou veršovanou řeč, jejíž přepis uveřejnil 23. března největší argentinský deník La Nación. Šlo o rafinované gesto – rýmované osmislabičné verše odkazovaly na „gauchovský epos“ Martín Fierro (1872), jeden ze základních kamenů argentinské identity, ale Caparrós z Argentiny už podruhé odešel a léta žije ve Španělsku („Jsem gaucho, a přece nejsem“). V rýmovaném proslovu mimo jiné zaznělo, že novinář má psát „dobrou prózou“ a že verše a rýmy jsou „otravná věc“. Součástí reflexe novinářského povolání, jemuž se Caparrós vedle psaní románů věnuje už pátou dekádu, bylo vedle nejrůznějších vtípků i varování před žurnalisty, kteří „často klečí před mamonem“ nebo „chtějí lidi vodit za nos“. Romány, eseje a reportáže Martína Caparróse byly přeloženy do mnoha jazyků, v češtině je ale dostupný jen jeden rozhovor a ukázka z reportážní knihy Hlad (2014) – oboje v A2 č. 16/2022.
„Rozhodla jsem se ten krok udělat. Chci být první premiérkou své země, první premiérkou Španělska,“ prohlásila Yolanda Díaz, španělská ministryně práce a lídryně nové levicové platformy Sumar, před třítisícovým shromážděním na madridském stadionu Magariños. Španělská média se hned rozepsala o přeskupování sil nalevo od sociálnědemokratické strany PSOE, mezi nimi i velký středopravicový deník El Mundo v textu z 2. dubna. Yolanda Díaz, která v rodné Galicii začínala jako komunistka, totiž byla jednou z hlavních tváří volební koalice Unidas Podemos, za niž se stala ministryní, a všeobecně byla považována za nástupkyni Pabla Iglesiase, zakladatele strany Podemos, s nímž ji dříve pojily přátelské vztahy. Deník na jejím proslovu vyzdvihuje právě emancipaci od Iglesiase a odmítnutí jakýchkoli „dluhů“ nebo „pout“: „My ženy nepatříme nikomu, ani já nikomu nepatřím.“ Iglesias se sice po předloňském neúspěchu v madridských volbách z politiky stáhl, Yolanda Díaz ovšem bez podpory Podemos může uspět jen těžko. Jejich zástupci ale na shromáždění nebyli a v tuto chvíli není jasné, zda si k platformě Sumar, která zatím sdružuje hlavně levicové síly z regionů, budou chtít hledat cestu. Na levici tak do prosincových voleb může proběhnout jak sjednocení, tak i další štěpení. Dodejme, že o dva dny později deník El Mundo čelil kritice za politickou manipulaci: na obálce použil obrázek generovaný umělou inteligencí, která nasimulovala dnes stěží myslitelný výjev, jak Yolanda Díaz a Pablo Iglesias, usměvaví a zavěšení jeden do druhého, přicházejí na politický mítink. Zatímco nenápadný článek o nebezpečích spojených s AI umístila redakce pod „fotografii“, hlavní zpráva vedle ní lákala na alarmistický titulek, podle nějž Díaz už stačila přebrat statisíce hlasů vládní sociální demokracii.