„Cikáne zoufalej.“ Dvě slova, tři měsíce zákazu činnosti. Tak dopadlo odvolání fotbalového trenéra Petra Rady proti původně osmiměsíčnímu trestu. Přitom to byl tehdy tak pěkný zápas, byť v rámci Bohem zapomenuté druhé ligy: jím vedená Dukla Praha, pohrobek svazácko-armádního impéria, dnes již v morálně bezpečných rukou fosilního miliardáře, zvládla s brněnským konkurentem třikrát srovnat skóre. Přesto si Rada neodpustil urážku soupeřova kouče. Navíc během zápasu podle svědků nazval hráče hostujícího týmu negrem. Jak se obhajoval? Prý neřekl „cikáne zoufalej“, ale „zoufalej cikáne“ (to jsme si oddychli!), navíc se prý s trenérem Zbrojovky Tomášem Poláchem usmířil „u kafíčka“. Nakonec se Rada pohoršil nad tím, v jak děsivé době žijeme, když ho za „rádoby rasistické“ nadávky kolegovi z druhé střídačky chce vůbec někdo trestat. Bylo by to celé k smíchu, kdyby ovšem nepřispěchala klaka českých sportovních novinářů. Ti se pasovali do role novodobých blanických rytířů a vytáhli do boje proti přebujelé korektnosti. Rada podle nich není rasista, ale buran – je to vlastně neškodný reprezentant typické české lidovosti. Trenér (a někdejší hráč) pražské Dukly, jehož se před lety dotklo, když ho jiný kouč nazval „lampasákem“, ve svých výkřicích nenachází ani „procento rasismu“. Kauzu tak zřejmě uměle vyrobili předpojatí strážci morálního pořádku, kteří ničemu nerozumějí. Pár vysvětlivek pro ty, co nechápou logiku uvažování v českém fotbalu: Bučení na hráče tmavé pleti není projevem rasismu, ale reakce na hráčův nevlídný herní projev. „Negře“ není nadávka, nýbrž emotivní oslovení, které je přípustné, je-li použito v zápalu hry. „Cikán“ je neutrální označení – stačí se podívat do Slovníku spisovného jazyka českého z roku 1971. Ve fotbale je zkrátka v emocionálně vypjatém momentu obhajitelné úplně cokoli. Jen je divné, že je Rada tak strašně háklivý na to, když se někdo nevybíravě vyjádří o něm samotném. Zoufalec rasistickej…