V meziválečné době se pozornost českých novinářů k pohraniční periferii republiky obracela spíše výjimečně. Milena Jesenská tamní dění nahlížela především optikou konfliktu mezi českými Němci. Svou kritiku nesměřovala jen k sudetoněmeckým nacistům, ale také k Čechům, kteří nechtěli spolupracovat s německými demokraty.
Pohraniční oblasti českých zemí to nemají od vzniku samostatného státu jednoduché. Zatímco dnes jsou namnoze podrobovány orientalizaci jako „vykořeněný“ a opakovaně devastovaný kraj či jako podhoubí „dezolátů“, v meziválečné éře se o ně zajímal jen málokdo. V rámci budování nového státu se jednalo o oblasti, kde žijí „ti druzí“, ti, kteří nám chtějí naše chvályhodné úsilí mařit. Pro většinu českých novinářů, intelektuálů, ale i politiků představovalo pohraničí odstředivý element ztělesněný v nedůvěře k německým politickým stranám. Ty se ostatně poprvé a relativně nakrátko podílely na vládě až na konci dvacátých let. V éře sílícího německého nacionalismu po roce 1933 věnovaly československé vlády pozornost pohraničí spíše rétoricky, než aby se pokusily připravit systémové řešení. Jestliže dopady hospodářské krize byly mimořádné pro celé Československo, devastace celých pohraničních regionů byla přímo tragická. Nebývalou chudobu, hlad a pocit …
