Biografickou prózu Jsem Milena z Prahy napsala Monika Zgustová česky, ale vydala ji zatím jen ve vlastních překladech do španělštiny a katalánštiny. Otiskujeme ukázku z kapitoly, v níž se Milena Jesenská vrací z Vídně, přijímá nabídku vést rubriku pro ženy v Národních listech, tancuje v klubech a poznává svého druhého manžela.
1
Po více než šesti rocích ve Vídni s Ernstem Polakem, po téměř sedmi letech vedle muže, který mě brzdil v rozletu, tlačil mě dolů a ničil mě, jsem si uvědomila, že ve Vídni už nemám co dělat a že moje místo je v Praze. Veškerou špínu svého života jsem nechala ve Vídni a zbytek v Drážďanech a očištěná jsem se vrátila do svého města.
I s otcem jsme se už zase začali stýkat, ta sedmiletá pauza nám svědčila. Pomohl mi s rozvodem.
Po rozvodu jsem se zase jmenovala Jesenská. Měla jsem pocit, že jsem se oprostila od pavučin a vrhla se do nového života.
A ta znovuzrozená a samostatná a sebevědomá žena, která se ze mě stala, se vypravila na pracovní schůzku. Předem jsem zatelefonovala šéfredaktorovi Národních listů a smluvila jsem si s ním, že se sejdeme v redakci. U oválného stolu redakčních schůzí na mě čekala redaktorka Hana Šklíbová a hned se na mě usmála:
„Vy jste se vrátila z Vídně, já zase z Londýna.“
„Praha je magnet pro nás obě,“ řekla …
