„Proč ses rozhod kurvit si hezkej život tím, že půjdeš do politiky?“ ptá se jeden z tazatelů podcastu Brocast kandidáta do europarlamentu, bývalého automobilového závodníka a podnikatele Filipa Turka. „Protože se mě to týká,“ odpovídá vážně muž, jemuž se přezdívá „český Dolph Lundgren“, a vzápětí odlehčí situaci vtipem: „Víš, proč ptáci krouží furt dokola nad Belgií? Protože si jedním křídlem musí držet zobák, jakej je tam smrad.“ Sice naráží na to, že Belgie je jedním z největších producentů vepřového masa, nicméně i ve strukturách Evropské unie leccos zapáchá, a proto musí nastoupit lídr společné kandidátky hnutí Přísaha a Motoristé sobě, aby to v Bruselu a ve Štrasburku „stmelil“. Podcastu ovšem nevládne tuzemský král petromaskulinity, ale především druhý host, Zdeněk Pohlreich. Nejukecanější z českých televizních kuchařů sice ohrnuje nos nad smažákem nebo kuřecími prsy s broskví a sýrem, ale zato má dost silný žaludek na to, aby stylem „všude jsem byl, všechno znám“ diskutoval o množství témat, od byznysu a politiky přes ekologii až po problematiku současných médií, a zároveň hlásal: „Míň mluvit, víc myslet!“ Dvouapůlhodinový pořad, v němž nechybí nadávání na „socík“, obdiv ke kapitalismu a volnému trhu, výsměch ekologickému aktivismu či teorii nerůstu ani varování před novou totalitou, lze považovat za symptom současné éry, kterou bychom nepochybně mohli označit za dobu podcastovou. Málokdo dnes zvládne dát dohromady koherentní odstavec psaného textu, ale žvanit půltřetí hodiny na youtube o čemkoli, co zrovna přijde na jazyk, připadá skoro každému normální. Zatímco z Turkových názorů občas běhá mráz po zádech, Pohlreichův řečový proud se nedá vnímat jinak než v kontextu komediálního žánru. Šéfkuchař, který se proslavil sadomasochistickým gastropořadem Ano, šéfe, chrlí protichůdné názory způsobem, který připomíná praktiky těch nejotřesnějších kuchyní, jež si vzal ve své televizní show na paškál: „Maliny, vole… vedle toho kreveta, ty vole… vedle toho knedlík…“ Nevím, jak vy, ale tady já fakt nežeru.