Přeložila Jana Zoubková
Vyšehrad 2023, 272 s.
Heinrich Böll byl nejen jedním z nejvýznamnějších poválečných německých spisovatelů a držitelem Nobelovy ceny z roku 1972, ale také výrazným veřejným intelektuálem. V románu Ochranné obklíčení – podobně jako ve slavnější Ztracené cti Kateřiny Blumové – reflektuje nejednoznačnost, s níž se německá společnost vypořádávala s terorismem Frakce Rudé armády, spojené se jmény Andrease Baadera a Ulrike Meinhof. Přinejmenším část kritiky poválečného Německa ze strany radikální levice totiž byla oprávněná. Denacifikace skutečně proběhla jen velmi povrchně, bývalí nacisté se stali kapitány průmyslu a politickými lídry, a na levicovou mládež tíživě dopadala opatření založená na principu kolektivní viny. Böll, který na toto vše upozorňoval, se sám stal obětí štvavé kampaně Springerova mediálního koncernu. Ochranné obklíčení je mozaikou perspektiv řady postav spojených s mediálním magnátem Fritzem Tolmem, jenž se sice právě stal předsedou podnikatelského svazu, ale jeho děti měly vazby na levicové teroristy. Dobová kritika, podle níž jsou postavy idealizované a nepůsobí uvěřitelně, je v lecčems oprávněná. Pokud však knihu čteme spíše jako zčásti esejistické zachycení jistého momentu, v němž se nacházela německá společnost, bude vyznění uspokojivější. K tomu ostatně vybízí jak titulní metafora, tak sarkastická „expozice“, která před čtenáře vrší hradbu jmen. České vydání proto začíná užitečným glosářem osob, v němž je vysvětlen i jejich vztah k Tolmovi.