Iva Hadj Moussa v próze s podtitulem „O čem sní stárnoucí bílí muži“ navazuje na metalovou tematiku novely Démon ze sídliště. V příběhu ze současnosti se snaží o vyvážený pohled na muže kolem padesátky. Jsou to zapšklí dinosauři, nebo politováníhodní jedinci, kteří ztrácejí pojem o rychle se měnící realitě?
Zdá se, že psychoterapeutka Iva Hadj Moussa se dala do psaní knih na plný úvazek. Čtveřice románů vydaných v rozmezí pěti let, to je slušná bilance. Moussa sice nikdy nebude reprezentantkou vysoké umělecké literatury, rozhodně ale nepatří mezi autorky „hostovské školy“, s nimiž jsou spjaty spíše negativní konotace. Její prózy se vyznačují darem vystihnout mentalitu a idiolekt postav z různých sociálních vrstev i generací. Postupně tak skládá mozaiku problémů a jevů, jež rezonují soudobou společností, a zároveň se k nim svými romány vyjadřuje. A právě to ji odlišuje od plejády prozaiček, jež se zaměřují buď na zásahy moderní historie do osudů konkrétní rodiny, nebo na problém domácího násilí – ačkoli tohoto tématu se Moussa dotkla ve své předchozí knize Havířovina (2022).
Autorčina doposud nejlepší próza Démon ze sídliště (2021, viz A2 č. 19/2021) je vyprávěním šestnáctiletého chlapce, který své problémy s dospíváním i šeď života na táborském předměstí kompenzuje …
