Letošní porota Magnesie Litery v kategorii poezie ocenila sbírku Červený obr mimo jiné za to, že „zkoumá pradávné pouto mezi člověkem, přírodou a vesmírem“. Ve verších čtvrté knihy Terezy Bínové ale dostávají prostor i vazby ryze intimní a mikrokosmické. Třeba s komáry a měchuňkami.
Tereza Bínová bývá recenzenty řazena mezi výrazné autorky takzvané konceptuální poezie. V předchozích autorčiných sbírkách jasně definovaný koncept skutečně tvoří svorník, jenž poskytuje čtenáři vodítko pro pochopení jednotlivých básní. Prvotina Souborná zkouška (2014) obsahuje texty, které sestávají ze „studijních materiálů na soubornou zkoušku z psychologie“, což jasně definuje pravidla a způsob konstruování tohoto vesmíru. Druhá sbírka Pan Bína (2016) obsahuje útržky hovorů, které si vyprávějí členové básnířčiny rodiny o jejím dědečkovi. Třetí kniha Mezera je prázdné místo (2017) pracuje s opakujícími se slovními spojeními a specifickým grafickým rozvržením textu, respektive s volným místem na stránce. Koncept těchto sbírek autorka explicitně formuluje a často je již od první chvíle zjevný. V loňském – Magnesií Literou oceněném – Červeném obru je tomu jinak. Ačkoli po přečtení několika prvních básní zjišťujeme, že i tato sbírka představuje pečlivě komponovaný …
